❦
Pondělí 5. dubna 1880
Lundi 5 avril 1880
Kníže Napoleon promluvil a „Estafette“ zveřejňuje dopis, který si zakládám do svého alba.
Le Prince Napoléon a parlé, et “l’Estafette” publie la lettre que je place dans mon album.
Tento dopis, dřív než si přečtu zítřejší noviny a uvidím lidi, prohlašuji za hluboce obratný, příhodný, moudrý a vhodný. Jenže naprosto odsuzuje výkřiky rozhořčení, které vyráží Popaul po vládních dekretech. Ale Popaul je mi dost lhostejný a jsem dokonce velmi ráda, že ho odsoudil jeho vlastní vůdce. Tento obdivuhodný dopis mi připomíná noc 2. prosince1, kdy Gavini došel tak daleko, že před knížetem poklekl, aby ho přiměl odebrat se do Elysea, ale neuspěl. Tehdy ho starý Denis nazval rebelujícím knížetem a obdržel přídomek komediant. Bylo v tom jednání cosi vzpurně počestného a city krajně jemné, raněné činem Napoleona III., který byl dobrý, zkažený, milý, ale nikdy počestný, vnitřně počestný.
Cette lettre, avant de lire les journaux de demain et de voir du monde, je la déclare profondément habile, opportune, sage et convenable. Seulement elle condamne complètement les cris d’indignation que pousse Popaul après les décrets gouvernementaux. Mais Popaul m’importe fort peu et je suis même très contente qu’il soit condamné par son chef. Cette lettre admirable me fait songer à la nuit du 2 décembre où Gavini est allé jusqu’à se mettre à genoux devant le Prince pour le décider à se rendre à l’Elysée sans y réussir. C’est alors que le père Denis l’a traité de prince rebelle et a reçu l’épithète de saltimbanque. Il y avait dans cette conduite un fond d’honnêteté révoltée et des sentiments extrêmement délicats blessés par l’acte de Napoléon III qui a été bon, corrompu, aimable, mais jamais honnête, intimement honnête.
Knížetovy příkrosti, výstřelky, neopatrnosti mu nadělaly hanobitele a nepřátele, Tuilerie mu udělaly příšernou pověst. Pomlouvali ho, nepochopili, vytýkají mu chování k jeho svaté ženě, která je zbožná a nepořádná, a kdyby to byla opravdu svatá žena, neopouštěla by své místo. Nikdy nemám čas vyjádřit se náležitě. Přesto vám řeknu všechno tím, že vám řeknu, že knížeti přisuzuji stejnou povahu jako sobě.
Les brusqueries, les incartades, les imprudences du Prince lui ont fait des détracteurs et des ennemis, les Tuileries lui ont fait une réputation détestable. On l’a calomnié, méconnu, on le blâme pour sa conduite envers sa sainte femme qui est dévote et malpropre et si c’était une vraie sainte femme elle ne déserterait pas son poste. Je n’ai jamais le temps de m’exprimer convenablement. Je vous dirai tout pourtant en vous disant que je crois au Prince la même nature que moi.
V sobotu u nás Courtès večeřel, a zatímco hovořil s Dinou, má teta naoko prohodila k paní de Bailleul sedící naproti, že je ta ubohá paní Gaviniová ve velkých rozpacích. Jedna její přítelkyně jí píše z venkova a prosí ji, aby našla titulovaného a počestného manžela pro mladou sirotu s 60 000 franky renty.
Samedi Courtès dînait chez nous et pendant qu’il causait avec Dina ma tante affecta de dire à Mme de Baillel assise en face que cette pauvre Mme Gavini était bien embarrassée. Une de ses amies lui écrit de province pour la prier de trouver un mari titré et honorable pour une jeune orpheline ayant 60.000 francs de rente.
Courtès se tvářil, že neslyší, ale druhého dne v jednu byl u paní Gaviniové a nabízel se.
Courtès n’a pas eu l’air d’entendre mais le lendemain à une heure il était chez Mme Gavini pour s’offrir.
„Ale drahý hrabě, to je výmysl, ty dámy si z vás vystřelily; ony mají krásná věna, dvořte se jim.“
- Mais mon cher comte c’est une craque, ce sont ces dames qui se sont moquées de vous; c’est elles qui ont de belles dots, faites-leur la cour.
Poznámky
Pozn. překl.: Noc 2. prosince 1851 — státní převrat Napoleona III.; kníže Napoleon se odmítl zúčastnit. ↩