Pondělí 29. března 1880

Včera večer ta nejnečekanější a nejudivující scéna, ač jsem jich viděla nemálo. Už čtyři pět dní žádám o těch pět set franků, které musím zaplatit Julianovi, a o dalších pět set na roční předplatné místo měsíčního, což dělá dvanáct set franků místo pěti set. Říkají mi, že to bude v sobotu.
Sobota uplyne, konečně včera v neděli přijdu a řeknu jim: zítra ráno jdu do ateliéru, musím zaplatit, dlužím za pět měsíců, dejte mi to dnes večer. — Po večeři, po večeři tu byla Mouzayová, zkrátka o půlnoci, než jdu spát, znovu žádám a odpovídají mi, že peníze nejsou. Dobrá, jdu za svou drahou tetou, která utíká a zavře mi dveře před nosem, a tak, znaje své lidi, jim docela klidně řeknu, že jestli dveře neotevřou, vyrazím je.
A tu se dveře otevřou, ale chtějíce se zúčastnit té malé slavnosti, přibíhají máma a Dina. Máma dělá drama, sepne ruce a přísahá na věčnou spásu své duše, že v domě není ani vindra, ale že protože jsem barbarka, zítra za svítání půjdou dát šperky do zastavárny. Já jsem se posadila a opakovala jako papoušek: nepůjdu spát bez peněz.
Má drahá teta [škrtnuto: tedy] říká, že má tisíc franků, ale že můžu dostat jen pět set, budiž, předplatím si později. Jenže — nemůžou mě nechat odnést těch tisíc franků, protože je možná budou potřebovat zrovna mezi osmou a polednem a teprve v poledne bych je přinesla zpátky.
Zkrátka opravdová špína. A má drahá matka, která dál přísahá na spásu své duše a na Boha, že peníze nejsou. Nemusím vám říkat, že je to odporné, že? Nevzpomínám si, že bych kdy získala dvě stě franků bez scén tohoto druhu. Nakonec, kolem jedné v noci mi peníze dají a já jdu spát.
Ne, copak je tohle život, copak je tohle rodina! Ta žena, která se rouhá a křičí, že se hubím „těmi skandály" a že už nosila modřiny, které jsem jí udělala. Fuj! To je hrůza.
Dnes po ateliéru jdeme ke královně, která říká, že její dcera infantka Eulalie se mi velmi podobá povahou i vzhledem.
Včera dali paní Gaviniové velikonoční vajíčko z bílého saténu s broží a smaltovanými náušnicemi.

Poznámky

Pozn. překl.: Mont-de-Piété — městská zastavárna, oficiální instituce, kde bylo možné zastavit cennosti za hotovost.