Středa 10. března 1880

Jdeme k Mouzayovým.
Máma si myslí, že tam jdu, protože tam bude malý Kent a protože stará Kentová v sobotu vyprávěla, že její syn taškář má 50 000 franků renty a starou kokotu. Šla bych tam kvůli tomu klidně, kdybych věřila, že má opravdu tolik peněz.
Jdu tam, protože mi malování nejde a chce se mi pobavit. Jsem v plné kráse, celá v bílém krepu, perly na krku a žádné rukavice.
Julian, kterého tam zastihnu a s nímž si často povídáme, mě přirovnává k hrdince „jistých románů, které jsme četli, když se objeví ve druhém dějství Plavovlasé Venuše" (pro ty, kdo nečetli tu odpornou Nanu) „chápete," pokračuje starý Julian, „mezi námi, rozumíme si a chápete, kam až to přirovnání míří, ostatně mezi umělci, neohrazujte se, je vám to lichotivé."
Faktem je, že je tam mistrovsky vyvedený popis ženy.
Zatímco se v salonu zpívá, hraje, recituje, jdu vytvořit malý hlouček u bufetu, s Julianem, Soutzem, Kentem.
Bavím se. Seznamujeme se s generálem Jeanningrosem, s jeho ženou a dcerou, malou, která onehdy hrála komedii s paní de Daillens. Dobře se vyjímá generál v uniformě a s vyznamenáními.
Máma si myslím povídala o paní Adamové (A., dam) s Gaillardem, který řekl, že máme nepřátele mezi přáteli oné dámy.
Ale podívejte, co se děje v Rusku: Paul a jeho snoubenka vcházeli do kostela, aby se vzali, když dorazil pan Bashkirseff s dopisem od arcibiskupa a všechno bylo zmařeno.
Pomyslete na ten skandál pro tu dívku…

Poznámky

Pozn. překl.: Plavovlasá Venuše (la Blonde Vénus) — divadelní role, v níž se hrdinka Zolova románu Nana (1880) objevuje na jevišti téměř nahá.
Pozn. překl.: Slovní hříčka: jméno „Adam" Marie rozkládá na „A., dam!" — citoslovce blízké francouzskému zaklení „damn".