Čtvrtek 4. března 1880

Soutzo mi přišel přinést pera.
Dnes večer půst v polovině postu, jdeme na ples do opery, de Daillensová, Dina a já v černém, hodně zamaskované. Ale veselé to nebylo, řekly jsme sice Rouzatovi, že je starý držgrešle a skrblík, šly jsme pozdravit jednoho dobrého pána a oslovily ho pane Grévy, pane prezidente, a jakási dáma, která nám v dobré víře uvěřila, se nás jala vyvádět z omylu. Ale tomu všemu chybí elán. Josef se procházel v elegantním dominu, dostatečně zamaskovaný pro herečku, ba i pro dámu ze společnosti. Ten mocný [začerněné slovo: tajemník] kráčel pomalu, hovořil tiše, neopustil svou dámu a mluvil jen s muži stejně klidnými, stejně „jak náleží" jako on sám. Hrál svou roli. Ostatně to je republikánský styl, všichni vypadají nebo chtějí vypadat jako diplomaté a předstírají uměřenost, způsoby a výrazy vytříbené zdvořilosti právě tak, jako se bonapartisté pouštějí ze řetězu.
Daillensová se ho zeptala, jestli to vodí s tolika ohledy tetičku, po níž má dědit, a slovutný muž se ráčil usmát, co se týče té ženy, otočila se, aby viděla, kdo to mluví, a řekla jí: ach, ta je malá! pohrdavým tónem. Bez potěšení jsem popletla jistého advokáta jménem Brizard, Daillensové přítele.

Poznámky

Pozn. překl.: Mi-carême — slavnostní přestávka uprostřed čtyřicetidenního postu, tradičně slavená maškarními plesy.