Středa 25. února 1880

Když jsem honila modelku Léonii, seznámila jsem se skoro s celou ctihodnou rodinou Beaudoinových. Je to čistý Zola, Zola z Nany, ostatně to je jméno, kterým Léonii oslovuji. Směs naivity… ohromující. Teď nestojí modelem; stála jsem modelem, když jsem nevěděla, co dělám, není slušné stát modelem. Jsem v obchodě se šaty, nebaví mě to, jděte, ale on to tak chce.
Kdo to?
Můj přítel, protože žiju s jistým pánem.
A její sestra mi vypráví, že je do něho zblázněná zvlášť od chvíle, co ji bije.
Dnes večer v opeře s panem a paní Gaviniovými, paní a slečnou Dureauovými (Haussmannova lóže, stejná jako lóže Casa-Riery), Chaudordy, Lahirle, Saint-Amand, Haussmann. Začínám mít Haussmanna ráda, namaluji jeho portrét pro příští Salon. Sál je dnes večer překrásný, „celá společnost je tu". Španělská královna nás lorňuje. Ale Gavini mě doprovází do „divadla Français", kde je má rodina a kde se hraje „Hernani" k 50. výročí premiéry, beru Saint-Amanda s sebou, přicházíme na 5. dějství. Sarah recituje verše Coppéeho. Provolávají slávu básníkovi, Sarah, Hugovi… je to velmi krásné, ale publikum bezvýznamné.
Saint-Amand právě uvádí do společnosti Cassagnakovu Švédku, paní de Boje, onehdy večer představenou na ministerstvu zahraničí, jejíž krása vzbudila senzaci. Musí v tom být omyl, nebude to tatáž, [dva řádky zrušeny]

Poznámky

Pozn. překl.: 50. výročí premiéry Hugova dramatu Hernani (25. února 1830) bylo národní slavností; původní premiéra vyvolala slavnou „bitvu o Hernaniho" mezi romantiky a klasicisty.