Čtvrtek 12. února 1880

Obědvám u paní Gaviniové a jdeme spolu do sněmovny. Amnestie, otázka už vyčerpaná, ale přesto velké zasedání; premiéra.
Měla jsem od Krishabera lísteček pro pana Margaina, kvestora, jdeme do dvorany ztracených kroků, kde najdeme zmíněného kvestora, Janviera, Hamilla a tak dále, zkrátka po četných peripetiích s Bescherellem, Margainem a tak dále se ocitneme v první řadě v lóži ministrů, a to díky Janvierovým láskám: ten nemohl posadit svou kokotu do téže lóže jako svou přítelkyni paní de Marcilly, a maje pro zmíněnou kokotu jen lístek od prezidenta republiky, byl nucen ji posadit jinam a vrátit prezidentův lístek Bescherellovi, který nám z něj udělá dva. Zkrátka ten Margaine je laskavý člověk; ve svém spěchu jsem rozlepila Krishaberův lísteček, kde o mně psal věci tak laskavé, že nebylo možné jej předat v otevřené obálce, musela jsem napodobit doktorovo písmo. Teď jistě chcete můj názor na řečníky. Nuže, květnatý sloh L. Blanca se mi nelíbí, dlouze omílá pořád totéž. Co se týče A. Prousta, začal velmi dobře, ale jeho stručnost a výmluvnost mu vynesly velký úspěch navzdory nepřátelství většiny vůči amnestii, již žádal, načež skončil bečením na konci každé věty, což to celé trochu pokazilo. Casimir Perier, špatný Clemenceau, ač proti amnestii. Freycinet vypadal na umření. Ale pravice bohužel nezáří! Haussmann, který mě zdraví hlavou a rukou, hodně zestárl, Rouher klimbá a paní Gaviniová je všechny posílá do Sainte-Perrine.
Arnaud se mě několikrát pokusil lorňovat, ale já jsem hned vzala skřipec a dívala se jinam, abych si zakryla obličej.
Ten žid byl v Gambettově lóži, kterou bez ustání lorňoval v naději na pozdrav, jehož udělení jsem neviděla. Viděli jsme se, aniž bychom se pozdravili.
Co je k smíchu, je Courtès, který mě přichází prosit, abych hájila Tarenta a tvářila se na něho přívětivě. Nehájit ani viníka, když člověk může, je zbabělost, ale zbytečně se kompromitovat a hubit, to je hloupost.
Pokud o něm před vámi budou mluvit špatně, slečno, hajte ho.
Vše, co vám mohu slíbit, pane, je, že o tom nebudu mluvit. Sotva ho znám, nemohu ho ani hájit, ani napadat.
A jak ho hájit, vidíte mě, jak se ujímám obhajoby toho pána, kterého jsem viděla desetkrát, kterého neznám, který je na černé listině, ne pro nejisté věci, ale bohužel pro vyvěšení na pranýř v klubu, podvody a tak dále, a tak dále — co by se řeklo a co by člověk měl právo říct? Stařec, to by bylo možné, ale pětadvacetiletý ničema, který si dělá řemeslo z hledání věna?! a pak — co bych zmohla?
Nic. Víte, vysvětluju vám to všechno proto, že nás hodně napadají a že se cítím povinna hájit kdekoho.
Ten čistý a nevýslovný Gabriel se rozhodl poslat mi bednu hraček. Lakovaná koule, v níž jsou dvě hlavičky, které vyplázají jazyk a koulejí očima, když se zatáhne za provázek.
Čínská obluda na háčku, opatřená jeho rozkošným písmem nápisem: vibrion d'eau douce (Arnaud), tři bronzoví krabi různé velikosti… Střevíc, v němž je nebesa, hlemýžď, žába, had, kterého nasadíte na jehlu a on se točí, všechno maličké. Váza plná čaje. Hlas, který hraje Marseillaisu, kniha Homéra v řečtině s latinskou předmluvou a jeho fotografie s těmito slovy: na uctivou a oddanou památku od nápovědy baronce.
Zakulatil si vousy a udělal pěšinku na straně místo dřívějšího účesu po způsobu Josefa Arnauda, vlasy skoro nakrátko. Na té podobence je až moc hezký, ve skutečnosti je lepší než tohle; bývala bych ráda dostala ty věci ne v den, kdy jsem viděla Arnauda, navzájem se otupily.

Poznámky

Pozn. překl.: Rozprava o amnestii — zda omilostnit komunardy (účastníky Pařížské komuny z roku 1871) dosud ve vyhnanství či vězení; úplná amnestie byla schválena v červenci 1880.
Pozn. překl.: Kvestor — úředník spravující administrativu a chod sněmovny, mimo jiné dohlížející na vstup na galerie.
Pozn. překl.: Sainte-Perrine — starobinec v Auteuil; paní Gaviniová žertem navrhuje poslat tam stárnoucí politiky.
Pozn. překl.: Francouzsky: „sladkovodní vibrio (Arnaud)" — Gabrielova posměšná nálepka, jíž označuje Arnauda za mikroskopického tvora.