❦
Sobota 7. února 1880
Samedi 7 février 1880
Dnes nás pan de Miranda představuje královně Isabele, v soukromé audienci. Je velmi prostá, velmi dobrá žena, podává ruku a usadí mámu vedle sebe na pohovku a mě naproti. Poprvé mám to potěšení říct: Vaše Veličenstvo, je to velmi příjemné. Její Veličenstvo je pobouřeno článkem, který vyšel ve „Voltairovi“ proti králi donu Františku z Assisi1. „Vždyť koneckonců,“ říká a dívá se přitom na nás s nevýslovným gestem, „je to můj manžel.“
C’est aujourd’hui que M. de Miranda nous présente à la Reine Isabelle, en audience particulière. Elle est très simple, très bonne femme, elle tend la main et fait asseoir maman à côté d’elle sur le canapé et moi en face. J’ai pour la première fois le plaisir de dire: votre majesté, c’est très agréable. Sa majesté est indignée d’un article paru dans « le Voltaire » contre le roi Don François d’Assises. « Car après tout, dit-elle en nous regardant et en faisant un geste ineffable, c’est mon mari ».
Také zuří proti Grévyho plesu2, „nemožná společnost a ženy v denních šatech s rukávy odstřiženými pro tu příležitost“. Zůstáváme deset minut nebo čtvrt hodiny, myslím. Královna není tak ošklivá, jak se říká, má dokonce velmi světle modré oči, které jsou hezké.
Elle est aussi furieuse contre le bal Grévy, « un monde impossible et des femmes en robes de ville avec des manches coupées pour la circonstance ». Nous restons dix minutes ou un quart d’heure je pense. La Reine n’est pas si laide qu’on dit, elle a même des yeux d’un bleu très clair qui sont jolis.
Na rozloučenou podala ruku mámě i mně, máma jí ruku políbila, já jsem se nad ní jen hodně nízko sklonila. Ten Miranda se chce oženit. Protože si ho nevezmu, bude z něho možná nepřítel. Ale co! Při každé mrzutosti, která mě potká, je má první myšlenka: chtěla bych být o čtrnáct dní starší. Všechno se setře nebo se stane snesitelným.
En nous disant adieu elle a tendu la main à maman et à moi, maman a baisé sa main, je me suis inclinée dessus très près. Ce Miranda veut se marier. Comme je ne l’épouserai pas ce sera peut-être un ennemi. Mais bah ! A chaque ennui qui m’arrive ma première pensée est : je voudrais être de quinze jours plus vieille. Tout s’efface ou devient supportable.
U nás: Berthe, pan de Rouzat, paní de Bailleul, Gavini, Dureauová s dcerou, Tchoumakoffovi, Turquan, Wodzinsky, Tarente, Soutzo, a tak dále.
Chez nous: Berthe, M. de Rouzat, Mme de Bailleul, Gavini, Dureau et sa fille, les Tchoumakoff, Turquan, Wodzinsky, Tarente, Soutzo, etc.
Soutzo hraje piket s tetou ve vedlejším salonu, kam jsem si šla pro polena, přišel mi pomoct; trval na tom, abych si ruce otřela do jeho kapesníku, a pak si ho s jistým výrazem přiložil k ústům…
Soutzo joue au piquet avec ma tante au salon à côté où je suis allée prendre des bûches, il est venu m’aider; a insisté pour que j’essuie mes mains à son mouchoir et puis il l’a porté à sa bouche avec un air...
Je mi to jedno a ten ničemný archanděl na mě přirozeně nemyslí. Je hloupé, že na něho myslím, ale ne, není to hloupé, baví mě to, ale je to škoda… nemůže to být pán, je to kamarád.
Ça m’est égal et naturellement ce chien d’archange ne pense pas à moi. Est-ce bête que je pense à lui, mais non ce n’est pas bête, ça m’amuse mais c’est dommage... ce ne peut-être un maître, c’est un camarade.
Poznámky
Pozn. překl.: Don František z Assisi (1822–1902), choť královny Isabely II.; pověsti o jeho homosexualitě byly veřejným tajemstvím, odtud královnino „nevýslovné gesto“. ↩
Pozn. překl.: Grévyho ples — ples v Elysejském paláci pořádaný prezidentem republiky Julesem Grévym; royalisté jej pokládali za společensky méněcenný. ↩