Neděle 8. února 1880

V kostele, pak s mámou u Gaviniových, kde není nikdo než Randouin a Las Cases a hrabě de Béarn, který odchází jako první, a pak Odettin manžel. Nemyslela jsem, že budu ve formě, ale bylo tomu naopak. Velmi milá a vůbec ne výstřední. Když jsem odešla, vyslechla jsem za dveřmi, jak stará Gaviniová a Las Cases říkají, že jsem jedna z nejinteligentnějších žen, jaké lze potkat… a tak dále, a tak dále. Chápejte, pokud vám kdy vyprávím o sobě něco dobrého, je to proto, abyste si o mně udělali správnější obrázek, abyste si nemysleli, že jsem hlupačka, která žádá nebe o věci, jež si vůbec nezaslouží. A pak — tento Deník nemůže dát představu o mých rozhovorech, ne že bych vám chtěla namluvit, že jsem nesrovnatelná, ale uznejte, zaznamenávám tu jen drobné každodenní bídy, podle nichž nelze soudit… chápete, co tím myslím. Dnes jsem viděla výstavu Cercle v ulici Saint-Arnaud.
Soutzo přišel hrát karty s tetou: starý Géry je v Tunisu, není jak vymáhat tu úsluhu, kterou mi ten zvrhlík Gabriel dluží.