Sobota 24. ledna 1880

Naše soboty mají úspěch. Chybí málokdo. Přichází paní Pernetyová a říká, že paní Gaviniová je nemocná, takže opustíme paní de Bailleul, Wodzińského a Soutza, které jsme kolem deváté večer zdrželi na večeři s tetou a Dinou, a máma a já jdeme do ulice d'Astorg. Je tam úplně sama, plete pokrývku na nohy pro Denise, velmi šťastná. Ta drahá maličká. Byla jsem si jistá, že mě nenechá samotnou. Museli jsme zůstat, dokud se Denis nevrátil od Rouhera, a tu se dozvídám, že on (totiž Gavini) obědval u Plonplona. Nato mě přepadne záchvat opravdového nadšení, neboť toho prince mám ráda a pokládám ho za velmi obratného a naprosto výjimečného. A podotýkám, že jsem se přidala jako první, sotva malý princ zemřel. To vám nebrání dělat výlety k republice, řekne mi ten starý. Ale ne, a budu je dělat dál a všude, kde budu moct něco urvat, urvu to, a pak, jestli Plonplon zemře, budu milovat jeho syna, nebo někoho jiného. A na to samé bláznovství.
[Napříč stránky: Plonplon nechce o Cassagnakovi ani slyšet a Gavini přiznal, že jeho poslední články v Pays jsou úplně pomatené. Nejsem tedy jediná, kdo to říká.]
U oběda byl vévoda de Felbre, baron Brunet, Gavini, Larlande, Roy de Laulai a dva další a princ; to dělá osm.
Potom běžím podívat se, jestli se de Daillensová zotavila natolik, aby mohla na ples do opery. Bohužel ne. Dnes večer zuřím. Mimochodem hrabě de Rouzat (představený na večírku, ošklivý, 60 000 nebo 100 000 liber renty, velmi dobrá rodina a dokonale přijímaný v nejlepších, nejpřísnějších domech, ale trochu směšný a přítel velevznešeného, velkého, krásného a převelkolepého Arnauda, pána z Ariège) vypráví, že Arnaud měl u staré Adamové orientální kostým, který stál 15 000 franků bez šperků. Nechal si ho přivézt z Cařihradu, podivuhodné látky. A Coquelin měl ještě krásnější.
Ti dva aristokraté si na konci plesu lehli na zem a chytali dámy za nohy. Možná je to jen klep! a pak v důvěrném kruhu! Trápí mě, jestli Hecht o nás nenapovídal hrůzy Juliette Lamberové na své poslední středě…