Neděle 18. ledna 1880

Konáme spoustu návštěv. U Gaviniových je nával. Celá rodina Multedových kromě něho. Markýz, markýza a paní Piccioniová rozená Multedová. Prokazujeme si zdvořilosti. Já hovořím s Las Casem a Nervem.
Las Cases má šedesát tisíc franků renty a krásný palác v ulici Saint-Florentin.
Spletla jsem se, když jsem ho měla za chudáka bez prostředků.
Hraběnka Waldnerová a vikomtesa Pernetyová nebyly doma. Necháváme navštívenky, stejně jako u paní Adamové.
Doktoři a další vážení lidé u paní Krishaberové.
Po návratu zastihneme Lancasterovy a pana Bertina, a sotva odejdou, přichází pan Géry. Otec toho nesrovnatelného…
Kvůli kašli a bolesti v boku mám sklon k melancholii. Dodává mi to tragický vzhled a rozkošný Gabriel se znovu vynořuje. Jistě už dostal moji zásilku.
Ach, ti všichni lidé mě nudí! Chtěla bych se osvobodit, abych se mohla vídat, s kým chci. Vdát se za Rusa nebo Itala, abych byla ve Francii volná…, za velkého pána s dobrým postavením. Anebo si vzít Gambettu či Arnauda, ale to jsou jen sny.
Rus nebo Ital, to je realita. Ale francouzský muž ze společnosti, který nutně patří k nějaké straně, nikdy! ledaže by šlo o výjimečné jmění.
Konečně mi rozumíte.
Lidé ze společnosti mi připadají mdlí! A povšimněte si, že se stýkám s bonapartisty, kteří jsou ti zábavní… Ano, společnost pro slušnost, ale ten inteligentní svět…
Ach, jsem nešťastná.