Neděle 18. ledna 1880

Konáme spoustu návštěv. U Gaviniových je nával. Celá rodina Multedových kromě něho. Markýz, markýza a paní Piccioniová rozená Multedová. Prokazujeme si zdvořilosti. Já hovořím s Las Casem a Nervem.
Las Cases má šedesát tisíc franků renty a krásný palác v ulici Saint-Florentin.
Spletla jsem se, když jsem ho měla za chudáka bez prostředků.
Hraběnka Waldnerová a vikomtesa Pernetyová nebyly doma. Necháváme navštívenky, stejně jako u paní Adamové.
Doktoři a další vážení lidé u paní Krishaberové.
Po návratu zastihneme Lancasterovy a pana Bertina, a sotva odejdou, přichází pan Géry. Otec toho nesrovnatelného…
Inklinuji k melancholii díky svému kašli a bolesti v boku. Dodává mi to tragický vzhled a rozkošný Gabriel se znovu vynořuje. Jistě už dostal moji zásilku.
Ach, ti všichni lidé mě nudí! Chtěla bych se osvobodit, abych se mohla vídat, s kým chci. Vdát se za Rusa nebo Itala, abych byla ve Francii volná…, za velkého pána, dobře postaveného. Anebo si vzít Gambettu či Arnauda, ale to jsou jen sny.
Rus nebo Ital, to je realita. Ale francouzský světák, který nutně patří k nějaké straně, nikdy! ledaže by šlo o výjimečné jmění.
Konečně mi rozumíte.
Lidé ze společnosti mi připadají mdlí! A povšimněte si, že se stýkám s bonapartisty, kteří jsou ti zábavní… Ano, společnost pro slušnost, ale ten inteligentní svět…
Ach, jsem nešťastná.