Pátek 16. ledna 1880

Ples paní Adamové není maškarní, jen kostýmovaný. Z toho ty rozpaky… a pak pozvánky nezní na naše jména. Nakonec se vše urovná. Půjdu. Máma zašla do redakce Nouvelle Revue, dala tam svou navštívenku a poslali jí pozvánku. Kostým šije Worth, v duchu doby Direktoria. Dnes večer jsem ho zkoušela.
Ale to není to podstatné. Zastavím se u Gaviniových, a zatímco paní odchází do svého toaletního pokoje, pan si mě bere stranou a opravdu sklíčeným tónem:
Drahé dítě, víte, že vás miluji jako otec, víte, že vám radím jako vlastní dceři, že vám chci dobro, že jsem váš přítel… Nepřerušujte mě. Nuže, snažně vás prosím, buďte rozumná! Přestaňte s těmi bláznovstvími. Včera potkám Arnauda a ten mi povídá: jak se má ta Ruska? Však víte, dala mi schůzku na plese u Murcie. Šla zavěšená do prince Karagjorgjeviče, byla velmi elegantní, v uších velké diamanty. Dlouho jste ji neviděl, daří se jí?
Neodpověděl jsem. Ale úpěnlivě vás prosím, buďte opatrná.
Jak je možné, že vy, která jste… kdo jste, dáte tomu hlupákovi za záminku, aby si myslel věci… které nejsou. A tak dále, a tak dále. Vy, která si nárokujete a máte právo nárokovat tolik věcí, a o vás se ten malý idiot opovažuje takto mluvit! Vždyť to bude roztrubovat napravo nalevo.
A vy, která se chcete a musíte vdát tak, jak se vdát máte, jak máte právo se vdát, totiž skvěle — a tohle se týká vás! A tak dále, a tak dále, a tak dále.
Zkrátka mi radí, abych se chovala, jako by neexistoval, abych si ho už nevšímala, abych se na něho ani nedívala. Ach, kdyby to mohlo věci napravit…
Ten idiot! To má být duchaplný muž, to má být muž, který umí žít! A pomyslet, že nemůžu nic dělat!!! To je ale hlupák. I kdyby si byl jistý, že mě poznal, copak se tohle vykládá napravo nalevo!
Zdá se, že je to Hecht, který nám naráz zanevřel a nasazuje mu brouka do hlavy. Zdá se, že ten Hecht o nás roznášel klepy u de Lessepsových. Patrně jako poděkování za všechnu naši laskavost. Lámu si hlavu a nemůžu pochopit, proč se ze mě ten žid stal mým nepřítelem! Snad se domníval, že má na mě nárok, a Motta mu zopakoval, co řekla máma, totiž že Ruska by raději zemřela, než by si vzala žida, a že židy nelze pokládat za lidi.
Inu! Co naděláte! Jsou lidé, kterým se všechno daří, bijí napravo, nalevo, jen tak nazdařbůh a vždy trefí; jiní… ať dělají, co dělají, mají vždycky nepravdu a vždycky jsou nešikovní.
Za těchto okolností se zítřejší ples jeví jako složitý a znepokojivý stroj. Je třeba být krásná, chtěla bych být tak krásná jako onehdy večer u nás… mimochodem, s Gabrielem je konec, už o něm nesním. Konec za čtyřiadvacet hodin. Naštěstí je mu to jedno…
Ale to hovado Arnaud. A…rnaud, to se dalo čekat.

Poznámky

Pozn. překl.: Direktorium (1795–1799) — období Francouzské revoluce; jeho móda se vyznačovala neoklasicistním střihem s vysokým pasem a splývavou drapérií.