Pondělí 12. ledna 1880

V osm jdu do ateliéru a v jedenáct dvacet stojím přede dveřmi zároveň s Gabrielem a Courtèsem. Zkoušíme naposled. Všichni jsou veselí a vůbec by to nešlo špatně, nebýt Courtèse, který vždycky najde způsob, jak dát najevo, že nás pokládá za hlupáky.
A bůhví jak je to bačkora, ten štábní kapitán. Inu! Soutzo a on zůstávají na oběd a Gabriel nikde.
Máme pódium, rampu světel, oponu, všechno, všechno. A jeden výklenek otevírající se do žlutého salonu jako by byl stvořený přímo k hraní. Všude rostliny a květiny. Kolem čtvrté přichází Tarente a pak docela nečekaně Gabriel a zůstaneme si povídat do pěti šesti hodin.
Víte, jsme s Gabrielem na kordy, pořád mu říkám, že mě nudí, že ho nenávidím, že není ani čistý, ani ctnostný, že jsem se v něm zmýlila…
Málokdy se věci vydaří dokonale. Nuže, tahle vzácnost dnes večer nastala. Všechno se vydařilo… zde je seznam hostů, ti, kdo chyběli, jsou škrtnuti. [Škrtnuto: dvěma křížky.] Celkem nás bylo na šedesát nebo sedmdesát osob. Všechny dámy velmi elegantní a téměř všechny hezké. Krásky jako paní Pernetyová, Randouinová, Goldsmidová, slečna [Poitrineauová]. Já jsem měla své gázové šaty (ty z opery onehdy večer), vlasy stočené a sepnuté dosti nízko, ale tak, aby nezakrývaly šíji a aby byl vidět tvar lebky.
Komedie byla opravdu dobře sehraná na to, že se role rozdělily ve středu a měli jsme čtyři představení. Při zkouškách jsem skoro nehrála, takže to dnes večer bylo jakési zjevení. K mé chvále je třeba říct, že jsem nikdy v životě neměla menší trému, bála jsem se jen jediného — že nepřijde dost lidí. Ostatně vidím, že čím víc je publika, tím méně se člověk ostýchá, takže odvahy jsem měla nazbyt; ale tady, víte, na své publikum jsem se vykašlala, hrála jsem sama pro sebe, a tak jsem za to byla při jistých slovech, gestech, modulacích odměněna těmi šelesty a tím potleskem, jež člověk vycítí jako upřímné. Smáli se vtipným místům. A Soutzo, který se ke konci rozohnil, také rozesmál. Však víte, když mluví o galeonách.
Zkrátka, moji drazí, projevila jsem se. Chudák Sarah Bernhardtová! Ne, bez legrace, vyšla jsem z toho dobře, a když mě Gavini odvedl do salonu a všichni mi blahopřáli, odpovídala jsem chválou na svou adresu přehnaně, abych nevypadala příliš hloupě!
Plancy vede se mnou kotilon. Divadlo je za čtvrt hodiny sklizeno a ti, kdo netancují, se uchýlí do modrého salonu a ke mně.
Jenže vtom uprostřed tanců Berthe provede Blancovi nevímjakou hrubost, myslím, že nezdvořile odmítla přijmout ho do jedné figury. Blanc okamžitě vyhledá Lancastera, ohlásí mu na zítřek jednoho ze svých přátel a jde rozmlouvat s Lahirlem, zatímco Berthe, stejně bázlivá jako hloupá, žádá, aby si se mnou mohla promluvit. Já vedla kotilon! V okamžiku jsem v obraze a jdu za Lahirlem a Blancem. Já ubohá. Tančit se všemi, abych nikoho neurazila, řídit celý ten kolotoč, Gabriel, který pozítří odjíždí, a k tomu ten souboj. Představte si, jak chcete, jak jsem to zvládla.
Lancaster už hovořil se svým přítelem Bertinem, když mi Berthe říká, abych jejímu muži ani Bertinovi neprozradila, že právě pověřila Alexise, aby vyhledal Blanca a ukázal mu tato slova její rukou, s datem, na její navštívence, podepsaná: drahý kníže, je mi líto, že jsem podlehla okamžiku nerozvážného hněvu, a velmi lituji, že se to všechno přihodilo mou vinou. Berthe Lancasterová.
Je to hloupé, míří to vedle a jen ho to ponižuje. Mezitím kotilon dospívá ke konci, nebo spíš ho nechám ukončit a večeříme u jednoho velkého a několika malých stolů. Herci pohromadě plus nápověda a režisér, plus slečna Dureauová a pan de Plancy a Berthe. A protože když končíme, jsou teprve skoro tři hodiny, znovu se tančí, lidí je mnohem méně a smějeme se víc. Největší úspěch měl Bizinsky, který se posadil jako čínský panáček na zem, aby zabránil tanečníkům zaplést se nohama do trhliny, jež vznikla v plátně. A pan de Las Cases pokaždé, když ho figura čtverylky přivedla k tomu panáčkovi, zvedal nohu, jako by se bál na něho šlápnout, a dodával poté: já toho pána neznám. A já si beru stranou Roberta, abych mu domluvila, a on nic raději, jenže to nepřizná a po návratu domů udělá své ženě pěknou scénu, tím jsem si jistá. Ta hezká hloupá husa má své zásady a pak zase samé ploché řeči… Píšu Blancovi dopis, který mu Alexis ještě dnes v noci donese, dřív než dorazí sekundanti. [Začerněná slova: pořád já] a ten Lahirle, který přijde a říká: chápejte, slečno, tohle se vás bezprostředně týká, hovořil jsem s paní Lancasterovou a ona mi řekla, že jediný člověk, který má na jejího muže vliv, jste vy!
Inu, doufám, že mě Blanc vyslechne a spokojí se s omluvou té ženy.
Ve čtyři zůstávají už jen Géry, paní de Bailleul a Wodziński, který se vrací z jiného večírku poté, co tu už jednou byl.
Géry a já flirtujeme v koutě, zatímco se plácáme v té záležitosti s Arnaudem; Dina nám byla zády a hovořila s Wodzińskim.
Ten drahý Gabriel, žertem mu vykládám všechno, co si vážně myslím. Je rozkošný, ale myslím, že neflirtuje proto, že by ho to bavilo, je ochotný a vidí, že to baví mě. Pijeme čaj až do pěti a pak jsem tady.
To všechno ve mně změnilo dojem. Počkejte, Krishaberovi za každou cenu chtěli, abych u nich hrála „Jiskru". Chápete, že mi to lichotí. Tak jsem do tří hodin říkala ano, jen si to představte, nakonec se všichni chtěli převléknout a jet do tržnice na cibulačku a pak mi Gabriel navrhne, ať mu jdu pomoct sbalit kufry. Cože? Ano, ano, to všechno ve mně setřelo dojem, který lze shrnout do několika slov a do povzdechu mezi úsměvy. Jaká škoda, že se s tím nedá nic dělat!
Je dobře, že odjíždí zítra nebo ve středu, mohlo by se to zvrtnout a dosud nebylo čeho litovat… Pravda, ten archanděl je tak ochotný! Směje se, protože ho přirovnávám k Mladému abbé, on, který je tak vysoký a má plnovous. Je sedm hodin ráno… Na věci to nic nemění… Gabriel je anděl, ale Arnaud je lépe stavěný a má víc šiku, víc charakteru, víc síly. Arnaud vyvolává prudší, vážnější, snad… hloupější pocit, který vám však bere dech, kdežto Gabriel je ideál, kouzlo, vzdálená hudba za soumraku, čisté něhy; tlumená slova, cosi okouzlujícího… hlas v dáli. A bez stínu směšnosti — to je teprve kumšt! Ostatně si vůbec neuvědomuje, jaký dojem vyvolává, nestaví na odiv, a v tom je to tajemství.
Ráda bych věděla, jestli si všichni myslí totéž co já… aspoň hodně lidí… ostatní ho prostě pokládají za dobře vychovaného a klidného. Někdo dokonce zachází tak daleko, že říká, že z něho nesálá žádný ohňostroj důvtipu. Je zřejmé, že nepřijde, aby se v salonu blýskal důvtipem, není to jeho řemeslo [začerněná slova: ne. Ale to by mu ani neslušelo, důvtip má, už jsem to řekla.] Inu, jsem zblázněná do… Arnauda a do toho druhého také, ale jinak.

Poznámky

Pozn. překl.: Kotilon — společenský tanec se složitými figurami a drobnými dárky, tradičně závěrečný tanec večírku.
Pozn. překl.: V originále „flirter" — anglické slovo zdomácnělé ve francouzštině.
Pozn. překl.: L'Étincelle („Jiskra") — módní salonní komedie Édouarda Paillerona z roku 1879.
Pozn. překl.: „Mladý abbé" (le Petit abbé) — literární typ nevinného mladého duchovního; přirovnání je míněno nesourodě, neboť Gabriel je vysoký a vousatý.