Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 9. ledna 1880

Hrajeme „Déšť a pěkné počasí" od L. Gozlana. Baronka de Gontran — já. Neznámý — kníže Soutzo. Victorine — Dina. Anselme — hrabě de Courtes. Nápověda — Gabriel. Režisér — markýz de Tarente.
Velký Bikowsky, který nedávno přijel, přichází během zkoušky, ale my zavíráme dveře. Blanc je vpuštěn a zkoušíme. Jen kdyby mě ta záležitost s Josefem netrápila!
Když ten čistý, rozkošný, lahodný Gabriel odejde (v sedm), už to není ani zdaleka tak zábavné, ale my zkoušíme ještě jednou a pak hrajeme s Courtèsem dueta na klavír a mandolínu. Je to dobrý hudebník a vůbec to nejde špatně.
Všechny zdržíme k večeři a až do půlnoci jsme na ferrarském dvoře. Předčítají se verše. Kníže je dost přihlouplý, ti druzí dva také, každý svým způsobem.
„Oslnili jsme ty dvě cizinečky," říkají si v duchu (markýz a hrabě). To se podívejme!
Inu, člověk musí mít na tomto světě nějaké iluze.

Poznámky

Pozn. překl.: La Pluie et le beau temps — komedie francouzského dramatika Léona Gozlana (1803–1866). ↩
Pozn. překl.: Ferrarský dvůr — narážka na proslulý kultivovaný renesanční dvůr rodu d'Este ve Ferraře; Marie ho uvádí ironicky. ↩