Neděle 14. prosince 1879

Berthe si pro mě přišla a v doprovodu Bojidara jdeme pěšky křížem krážem Latinskou čtvrtí, náměstí Saint-Sulpice, rue Mouffetard, rue de Nevers, márnice, rue des Anglais atd. atd.; na čtvrt hodiny jsme nasedli do tramvaje a pak jsme zase pokračovali pěšky.
Trvalo to od tří do sedmi. Není nic rozkošnějšího než stará Paříž, připomíná mi Řím a Dumasovy romány a „Chrám Matky Boží v Paříži“ s Quasimodem a spoustu okouzlujících starobylých věcí. Na rohu ulice jsme si koupili kaštany a pak jsme strávili dvacet minut u prodavačky bačkor, kde utrácíme skoro devět franků, a u jiné, která nám málem vynadala, protože jsem smlouvala: „Jakže, dámy! Smlouváte kvůli sedmi frankům, a za kožešinový plášť klidně dáte dvě stě franků!“ – měla jsem na sobě jeden za dva tisíce franků. Potom vcházíme k Foyotovi, kde obdivujeme Caroluse-Durana, jak pije sirup, a pak k obchodníkovi s hračkami, kde si necháváme předvádět hrací skříňky a kulečník...
A pak je to samé bláznivé veselí, Berthe vchází k jednomu knihaři, kde bylo jen asi desetileté dítě, a dáváme tomu dítěti Josephovu adresu, aby mu svázali „Zabijáka“ a „Paměti Casanovovy“.
Za rohem jedné ulice, protože naše bačkory nedělají žádný hluk, necháváme Bojidara jít napřed a schováváme se v průjezdu, ale brzy nás najde, a jdeme do dvou stěhovacích firem objednat dva vozy se čtyřspřežím na převoz nábytku pana J. Arnauda de l’Ariège z Bourbonského paláce, rue de Penthièvre (byt paní Arnaudové); Berthe klidně udávala podrobnosti: dvě křídla, vana, dvojité skříně se zrcadly, nádobí, kulečník atd. atd.
Potom jsme měli chuť vejít všude a říkat všem hlouposti, ale bylo sedm hodin, museli jsme vzít fiakr, jehož kůň po deseti krocích padá na zem; vystupujeme, zvíře zvedají a vydáváme se znovu na cestu, poté co jsme poslali Bojidara, aby kočímu řekl, že jedné z dam je... nevolno.
Nemluvě o tom, že v tramvaji vedle nás seděl jeden velice nevinný párek, který jsme si dobírali tím, že jsme si mezi sebou vyprávěli historky jako tu o dívce, která při vykolejení vlaku utrpěla tak prudký náraz, že jí obě kolena vjela do hrudi a vyšla jí zády.
Vrátily jsme se domů celé zmožené smíchem a Bojidar celý pyšný, že doprovázel dvě elegantní dámy.