Středa 3. prosince 1879

Zapomněla jsem si schovat noviny s tou Gambettovou poznámkou; pan de Baudry d'Asson, syn obrů, Vendéan, velký lovec před Hospodinem, vystoupí na tribunu a začíná: „Za nynějších okolností a nechtě hrát do karet skomírajícímu ministerstvu... pane předsedo." Pane Baudry d'Assone, vyzývám vás, abyste užíval méně loveckého slohu.
To vyvolalo veselí, které trvalo skoro pět minut, ta poznámka nemohla přijít víc vhod. Tím větší radost mi udělala, že se Gambettovi vyčítá, že nemá vtip.
Onehdy večer jsme se s De Daillensem rozhodli zkusit obnovit „Pět žen" a tady je dopis, který mu posílám. Velmi se obávám, že to bude marné, ale kdyby se to podařilo, byla by to pěkná legrace, [chybí].
Dnes večer večeře umělců. Robert-Fleury, Julian, Bojidar, Alexis, Berthe a Tchoumakoff. Máma shledává Tonyho velmi krásným. A je to pravda, myslela jsem, že je malý, ale je vysoký a je mu jednačtyřicet, přitom nevypadá na víc než na dvaatřicet až čtyřiatřicet.
S Julianem jsou velmi zábavní. Náramně se bavím. Julian magnetizuje Dinu a Berthe, jsme přítomni seanci plné napětí. Rozcházíme se teprve o půl druhé a Alexis mi říká, že Joseph je krásný samec. To také. Mám ho před očima od pondělí. Ano, je to krásný samec, snad proto mě tak rozrušil. Je vidět, že čtu Zolu.