Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 2. prosince 1879

Dnes bylo Cassagnacovi šestatřicet. Ale ve sněmovně není hezký, byla jsem tam s kněžnou a Alexisem (můj model je nemocný). Neměli jsme ani lístky, totiž jen jeden jediný, a po příchodu jsme nechali zavolat Gaviniho (byla jsem u nich dnes ráno a obědvala tam. Představili mi vévodu de Rivoli, který byl stejně nedůvěřivý jako já chladná), který přišel se slovy: Kněžno, pojďte tedy, kněžno, ať vám ukážu cestu; což přimělo pět set čumilů, kteří v čekárně čekali na své poslance, zvednout hlavu. Je zvláštní, jak Francouzi milují tituly. A nahoře nás posadí na galerii do čtvrté řady, bylo plno.
Naštěstí jeden zřízenec, který mě zná z Versailles a vzpomíná na naše hry, přišel říci Alexisovi, že je místo v lóži ministrů, kam jdeme a kde se nám sedí celkem dobře. Za dvacet minut jdeme do divadla a otevírám tuhle knihu jen proto, abych vám pověděla o Josephově kráse; mimochodem Gambetta měl kouzelnou poznámku, dočtete se to v zápisu z jednání. Tak tedy Joseph je krásný a chtěla jsem říci, že jsem ráda, že se zabývám tak krásnou bytostí... ale to by bylo přiznání čehosi, co není.
Alexis, který během schůze seděl za mnou, si ho prohlížel lorňonem a opakoval, že je „úžasný", a smáli jsme se tomu spolu. Je to mladý bůh... a potřebuji to vyslovit. A teď, když ho shledávám tak krásným, je téměř jisté, že si mě ani nevšímá, a tak by bylo dobré, abych se hloupě nezbláznila do chlapce, který zatím nemá nic než svou krásu a své milióny. Nuže, ode dneška si dávám čestné slovo, že o něm už nebudu mluvit a žertovat přede všemi. Stačilo by, aby se oženil, a já bych vypadala velmi hloupě.
Rouher se dnes poprvé od princovy smrti znovu objevil ve sněmovně, ve sněmovně v Paříži, v bývalém zákonodárném sboru. Musely se mu před očima míhat zvláštní obrazy. Pomyšlení na toho muže od smrti jeho prince mě bolí, musí být velmi nešťastný. Gavini mi říká, že se na něj zlobil, že mu neukázal lóži, v níž jsem byla. Starý Gavini mě nehýčká, a hlavně se bojí, aby mi nepoplétl hlavu, a proto vím, že si to nevymyslel; ostatně je to docela prosté, jedna dívka byla velmi milá ke starci, polichotila mu, a on si to pamatuje. „Chtěl jsem prolomit led hned první den po svém příchodu," řekl, když přicházel do sněmovny, byl prý velmi dojatý.
Inu, to všechno... jsem připoutána ke své skále a vztahuji ruce k nebi, které je jistě zaměstnáno jinde.
Dnes večer v divadle, paní Gaviniová a Abbatucciová, a nějak tam byli i Randouinovi a paní de Marcilly a de Rainbouille, máme všechny jejich kavalíry, Janviera de la Motte, Lahirla, Delattra, Chaudordyho, Randouina a tak dále.