Sobota 25. října 1879

Moje malba je „o moc, o moc lepší". Onehdy jsme dělaly hodinovou skicu na umístění a dnes ráno se vystaví v malém salonu a zavře se tam Tony, který se naprosto zdráhá je očíslovat, říká, že to je nemožné, že hodinová práce nestojí za podívání a že koneckonců je ochoten dát jim čísla namátkou nebo zády ke skicám. Pokud to není moc vážné, je to dost zábavné, protože jsme poslouchaly za dveřmi a říkaly hromadu hloupostí. Nakonec nechtěl zůstat sám a požádal, ať mu přidají ty dámy, které skicu nedělaly. Tak se i stalo, Linsdallová dostala č. 1, vás (k Mlle Madeleine) jsem si spletl s ní, ostatně mohl jsem vám dát horší místo, vaší hlavě chybí lebka, a co se týče vás (mě), jste třetí, mohl jsem vás zrovna tak dát na první. Nic to neznamená; příště mi dáte své studie z týdne, podle nichž vás umístím. To nedává smysl.
S číslem 3 budu mít velmi dobré místo na soutěž.
Mou kompozici shledává Julian velmi dobrou. Doma nacházím obvyklé lidi a pak pana de Tarente, de Morgana, Turquana, Berthe a tak dále a tak dále.
Moje malby jdou líp, mohu teď volněji dýchat.
Gambetta se vrátil do Paříže.