Sobota 16. srpna 1879

Hodně se smějeme a dobře se bavím, ale smích mám v povaze a je nezávislý na mé náladě.
V Dieppe se člověk nudí. V hotelu sice je pár cizích mladíků z Paříže, kteří se o nás zajímají a kteří se ze své strany také nudí; ale neznáme se. Tváře, jež jsme den co den potkávaly v Bois. Bylo by třeba utvořit malou společnost, aby to bylo veselejší. Já si nic nepřeji, jsem otupělá. Udělala jsem si rychlou skicu Alexise, velmi podobnou a velmi rychle, za hodinu.
Dřív mě v lázeňském městě zajímali kolemjdoucí; bavilo mě to. Stala jsem se naprosto lhostejnou.
Ať jsou kolem mě muži, nebo psi, je mi to jedno. Nejlépe se ještě bavím sama, když muzicíruji nebo maluji. Čekala jsem, že na tomto světě budu dělat něco docela jiného, než dělám, a jelikož to není to, co jsem si představovala, nezáleží mi příliš na tom, co to může být. Ostatně nelze popřít, že jsem měla pořád smůlu.