❦
Pondělí 11. srpna 1879
Lundi, 11 août 1879
Strávila jsem dvě hodiny u Gaviniových v důvěrném rozhovoru ve třech. Tihle lidé dokonale představují tu obyčejnou, rozumnou a přízemní společnost. Chodím k nim pro úsudky všech lidí a pro běžná pravidla chování. Mluví se tam i o sňatcích tak, jak se uzavírají den co den. Konečně jsem svolila přiznat, že provdáním získám sto tisíc franků renty, a později víc než dvojnásob. Že má rodina má čtyři sta tisíc franků renty, že má teta je velmi bohatá a všechno mi odkáže. Dodala jsem nicméně, že můj otec hodně utrácí, a všechny ty lži jsem stvrdila prohlášením, že si pod žádnou záminkou nevezmu muže, který by neměl víc než dvojnásob toho co já. Tímto způsobem získávám vážnost, kterou přinášejí peníze, a vyhýbám se kalkulům lovců věna... do jisté míry. Stará Gaviniová mi věští budoucnost a říká, že mě vidí ve třiceti letech v čele salonu, jak se zabývám už jen politikou a stávám se nástupkyní paní de Lieven, paní Troubeskoyové a tak dále. Ale k tomu se člověk musí provdat.
J’ai passé deux heures chez les Gavini en tête à trois.
„Zajisté, madam, ale chci, aby byl velmi bohatý.“
- Certainement Madame, mais je veux qu’il soit très riche.
Mluví mi o panu de Rivolim, předstírám, že jím pohrdám, ale ve skutečnosti na to nemám dost peněz. To celé je věru odporné.
Elle me parle de M. de Rivoli, je fais semblant de [le] dédaigner mais en réalité je n’ai pas assez d’argent pour cela. Tout cela est bien dégoûtant.
Až dosud jsem nechtěla, aby se říkalo, že jsem bohatá, ale od chvíle, co se pan de l’Ariège málem objevil v dáli, naopak chci, aby se to říkalo. Toho marnivého človíčka by spíš přilákala vystavovaná pýcha než cokoli jiného na světě.
Jusqu’à présent je ne voulais pas qu’on dise que je suis riche mais depuis que M. de l’Ariège a failli apparaître dans le lointain je le veux au contraire. Ce petit vaniteux serait plus vite attiré par l’orgueil qu’on déploierait que par quoique ce soit au monde.
Jenže můj život je u konce. Jen Cassagnac byl pro mě ten pravý...
Mais ma vie est finie. Il n’y avait que Cassagnac pour moi...
Myslím, že mluvím pravdu, a ať si kdo myslí, co chce, je to pravda. Je to věc srdce, anebo bychom se k sobě opravdu dobře hodili?... ani po tom nepátrám. Zítra odjedu, potřebuji rozptýlení, potřebuji změnu.
Je crois que je dis vrai et quoiqu’on en pense, c’est vrai. Est-ce affaire de cœur ou est-ce que nous serions vraiment bien assortis ?... je ne cherche même pas. Je partirai demain, il faut une diversion, il faut un changement.
Ta Acardovic dívka, kráska s knírkem; ve čtyřiceti bude mít vousy. Stará Couveletová, ten malý švagříček. Ó hanebnosti. Ano, musel tu bytost milovat, když napáchal takové hlouposti!
La fille Acard, beauté à moustache; à quarante ans elle aura de la barbe. La mère Couvelet, le petit beau-frère. Ô ignominie. Oui, il a fallu aimer cette créature pour avoir fait de telles stupidités !
Smějí se, když mluvím o Cassagnacově cti — myslím tím tu čest takříkajíc... vyšší a subtilní, která by se tomu sňatku stavěla na odpor. Nevěří v jeho rytířskost. Co na tom.
On rit quand je parle de l’honneur de Cassagnac, je veux dire de cet honneur pour ainsi dire... supérieur et subtil qui s’opposerait à ce mariage. On ne croit pas à sa chevalerie. C’est égal.
Mohl si vzít nějakou kupeckou dceru s milióny. Aspoň na okamžik ji miloval. Blanc tvrdí, že byla jeho milenkou... Ať je to jak chce, na věci to nic nemění.
Il aurait pu épouser quelque fille d’épicier à millions. Il l’a aimée au moins pendant un instant. Blanc dit qu’elle était sa maîtresse... Quoiqu’il en soit cela ne change rien à l’affaire.
Nechci se vdát ve Francii.
Je ne veux pas me marier en France.
Vdát se pojedu do Ruska v zimě 1880–1881. Tedy přespříští zimu. Bude mi dvaadvacet.
J’irai me marier en Russie l’hiver 1880-1881. C’est-à-dire l’autre hiver. J’aurais vingt-deux ans.