Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 11. srpna 1879

Strávila jsem dvě hodiny u Gaviniů v důvěrném rozhovoru ve třech. Tihle lidé dokonale představují tu obyčejnou, rozumnou a přízemní společnost. Chodím k nim pro úsudky všech lidí a pro běžná pravidla chování. Mluví se tam i o sňatcích tak, jak se uzavírají den co den. Konečně jsem svolila přiznat, že provdáním získám sto tisíc franků renty, a později víc než dvojnásob. Že má rodina má čtyři sta tisíc franků renty, že má teta je velmi bohatá a všechno mi odkáže. Dodala jsem nicméně, že můj otec hodně utrácí, a všechny ty lži jsem stvrdila prohlášením, že si pod žádnou záminkou nevezmu muže, který by neměl víc než dvojnásob toho co já. Tímto způsobem získávám vážnost, kterou peníze obstarají, a vyhýbám se kalkulům lovců věna... do jisté míry. Stará Gaviniová mi věští z ruky a říká, že mě vidí ve třiceti letech v čele salonu, jak se zabývám už jen politikou a stávám se nástupkyní paní de Lieven, paní Troubeskojové a tak dále. Ale k tomu se člověk musí provdat.
— Zajisté, madam, ale chci, aby byl velmi bohatý.
Mluví mi o panu de Rivolim, předstírám, že jím pohrdám, ale ve skutečnosti na to nemám dost peněz. To celé je věru odporné.
Až dosud jsem nechtěla, aby se říkalo, že jsem bohatá, ale od chvíle, co se pan de l'Ariège málem objevil v dáli, naopak chci, aby se to říkalo. Toho marnivého človíčka by spíš přilákala vystavovaná pýcha než cokoli jiného na světě.
Jenže můj život je u konce. Jen Cassagnac byl pro mě ten pravý...
Myslím, že mluvím pravdu, a ať si kdo myslí, co chce, je to pravda. Je to věc srdce, anebo bychom se k sobě opravdu dobře hodili?... ani po tom nepátrám. Zítra odjedu, potřebuji rozptýlení, potřebuji změnu.
Ta Acardovic dívka, kráska s knírkem; ve čtyřiceti bude mít vousy. Stará Couveletová, ten malý švagříček. Ó hanebnosti. Ano, musel tu bytost milovat, když napáchal takové hlouposti!
Smějí se, když mluvím o Cassagnacově cti — myslím tím tu čest takříkajíc... povýšenou a subtilní, která by se tomu sňatku stavěla na odpor. Nevěří v jeho rytířskost. Co na tom.
Mohl si vzít nějakou kupeckou dceru s milióny. Aspoň na okamžik ji miloval. Blanc tvrdí, že byla jeho milenkou... Ať je to jak chce, na věci to nic nemění.
Nechci se vdát ve Francii.
Vdát se pojedu do Ruska v zimě 1880–1881. Tedy přespříští zimu. Bude mi dvaadvacet.