Neděle 13. července 1879

Vážně nevím, jaké potěšení je v pláči. Člověk ta dojetí vyhledává, dychtí po novinách, které z něho vyloudí proudy palčivých slz… a potom je mu jaksi dobře.
Šly jsme na velkou vojenskou přehlídku a při odchodu jsem mohla vidět Arnauda dost zblízka a dost dlouho, abych vám řekla, že není krásný. Byl zrudlý (běžel sehnat kočár) a pak — člověk má dny, kdy je ošklivý. Zkrátka, viděla jsem ho ošklivého a hlavně měl výraz… hloupý, nic nepřeháním. Myslím, že se dvoří jedné Američance, vysoké, dost statné, velmi plavovlasé, s velkou tváří oslnivé pleti. Toalety nevkusné. Jsou to dvě sestry, viděla jsem je ve sněmovně. Vypadá dost hloupě na to, aby se dvořil té osobě. Už ho obdivuji jen jako milionáře. Co se týče paní Arnaud, to je císařovna.
Jak je možné, že je to slečna Guichardová, vdova Arnaudová?
Toaleta skvostná a elegantní, držení těla, chůze, vzezření: Královna.
Přicházejí Mouzayovi a my se bavíme točením stolečku.
Nevím, jestli ty dobré dámy podváděly, ale myslím, že ne.
Přišel princův duch a řekl nám, že nemá rád ani Jérôma, ani Victora. Potom to byl Viktor Emanuel, italský král, který nám řekl, že nemá rád Jérôma, že Jérôme nebude vládnout a do roka a pěti měsíců zemře násilnou smrtí. Jeho syn Victor bude za sedm let prezidentem nebo diktátorem.
Že králi Umbertovi zbývají už jen dva roky a něco života.
Nejsem tím příliš přesvědčena.
Říká se, že princezna Beatrice vezme závoj. Jaké příšerné věci.
Ale proč zrovna já cítím a oplakávám všechna ta neštěstí?