Středa 2. července 1879

Když jsem si přečetla další výpovědi anglických vojáků, přišla jsem do ateliéru tak rozrušená, že jsem musela seškrabat svou malbu a odejít; nic bych nesvedla. Do soboty budu mít čas udělat profil Diny, která tolik zkrásněla, oč jsem já zošklivěla.
Ty rytiny a fotografie toho ubohého dítěte mě bolí, ale dojímám se až k slzám, když čtu chvály na toho „statečného", na to „hrdinné dítě".
Jeden velvyslanec řekl, když vycházel ze Saint-Augustin, že napoleonská legenda právě nabyla takového lesku, že jím byla republika zastíněna.
Smrt toho statečného, toho mučedníka ze mě učinila opravdovou bonapartistku a nepřítelkyni republikánů, ačkoli si ti ničemové [počínali velmi] slušně a téměř soucitně tváří v tvář tomu příšernému neštěstí.
Ten mladý hrdina smyl Sedan.
Ale jak je smutné pomyslet, že zemřel tak slavně proto, aby z jeho smrti těžil někdo jiný.