Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 13. června 1879

Pan a paní Gaviniovi a pánové de Morgan, Filippini, Multedo a Gavini (synovec) u nás večeří. Večeře byla dobrá, ale potom nebylo co dělat. Berthe přišla na čtvrt hodiny; jde na večírek. A já jsem byla rozdováděná jako s Cassagnakem. Ostatně mě moje rodina dělá směšnou. Přinese se kytara, mandolína, co všechno na světě, a pak musím hrát, a já jsem dnes večer místo hraní celou dobu hloupě jako hovado smála, bez příčiny. Gaviniho, který má rád hudbu, to dráždilo, a tak jsem se chovala dětinsky a říkala mu, že to není moje vina, že nechci, aby si o mé lehkovážnosti myslel zle, a tak dále. Zkrátka, jsem sama se sebou nespokojená.
Zakouším jedno z těch drobných pokoření, tak svrchovaně nepříjemných… Copak nikdy nebudu mít… vyrovnané vystupování? Vždyť přece jsou dny, kdy se umím chovat, ale jsou i jiné!…
Vsadím se, že mě všichni ti lidé po odchodu odsud kritizovali, a pak — není tu žádná paní domu, obzvlášť když jsem jako dnes večer. Gaviniovi se nudili, povídám jí… ona mě má ráda, ale jeho pohoršilo, jak jsem si počínala se svými rozličnými nástroji. Zkrátka je to hloupé… mrzí mě to.
Ale dala jsem se zase do práce, Julian to zaznamenal.
Čumakovovi přišli ke konci…
Ne, je to špatný večer… U stolu jsem ještě měla trochu vtipu… ale.
Ach! život mě nudí.
Jsou dny, kdy nic neklape.