❦
Úterý 10. června 1879
Ti výteční Karageorgevitchovi u nás večeřeli a až do desíti hodin večer zůstali u mě, obdivujíce mé kresby, náčrty, kostlivce a tak dále. Bojidar si konečně zatančil valčík s Amélií (tím kostlivcem) — odměna, kterou jsem mu dlužila za to, že mi uspořádal knihy.Mardi 10 juin 1879Ces excellents Karageorgevitch ont dîné chez nous et jusqu’à dix heures du soir on est resté chez moi admirant mes dessins, ébauches, squelette etc. Bojidar a enfin dansé une valse avec Amélie (le squelette) récompense que je lui devais pour avoir rangé mes livres.
Je překrásně, jsem trochu unavená ze včerejšího plesu. Byla jsem půvabně oblečená a dosti hezká, ale když jsme tam přišly, neznaly jsme ani živou duši. Pan de Plancy mě vytáhl z mého koutku, kde jsem se schovávala za záclonou; tančila jsem s ním a hned nato přišel kotilón, který jsem tančila s panem d’Hauteville a přirozeně s mnoha dalšími. Zkrátka myslím, že jsem se ke konci trochu bavila, ačkoli jsem zaslechla vévodkyni d’Abrantès říkat, že přijela z Versailles… To bylo zasedání…! Schovávám vám „Figaro“ a „République Française“.
Il fait très beau, je suis un peu fatiguée du bal d’hier. J’étais mise à ravir, et assez jolie, mais arrivées là nous ne connaissions pas une âme. M. de Plancy m’a tirée de mon coin où je me cachais, derrière un rideau, j’ai dansé avec lui puis est tout de suite venu le cotillon que j’ai dansé avec M. d’Hauteville et avec bien d’autres naturellement. En somme je crois que je me suis un peu amusée vers la fin quoique j’eusse entendu dire à la duchesse d’Abrantès qu’elle venait de Versailles... Quelle séance.. ! Je vous garde « le Figaro » et « la République Française ».
Mrzí mě, že jsem tam nebyla… a jméno paní de Cassagnac mě uvrhlo do „oceánu“ rozličných pocitů.
Je suis fâchée de n’y avoir pas été... et le nom de Mme de Cassagnac m’a plongée dans un « océan » de sentiments divers.
Článek v „République Française“ se mi líbí, je dosti pravdivý a Cassagnaca lze snadno vidět tak, jak je v něm vykreslen. Ať tak či onak.
L’article de « la République Française » me plaît, il est assez vrai et on peut facilement voir Cassagnac comme il y est montré. C’est égal.
Multedo přišel během dne, a protože teta na okamžik vyšla ze salonu, znovu mi mluvil o své oddanosti, o své lásce a tak dále. Tu jsem mu prostě a poctivě řekla, že v mé mysli neprodělává ani vzestup, ani pokles, neboť je přítel, lhostejný člověk, příjemný velmi laskavý a nic víc.
Multedo est venu dans la journée et comme ma tante était sortie un instant du salon il me reparla de son dévouement, de son amour, et coetera. Alors je lui ai simplement et honnêtement dit qu’il ne subissait dans mon esprit ni hausse ni baisse étant un ami, un indifférent, agréable très aimable et rien de plus.
„Vím, že nejsem dost významný, vím, že nejsem nic a že vy jste velmi ctižádostivá…“
- Je sais que je ne suis pas assez important, je sais que je ne suis rien et que vous êtes très ambitieuse...
„To je pravda, velmi ctižádostivá.“
- C’est vrai, très ambitieuse.
„Vy nikdy nebudete milovat?“
- Vous n’aimerez jamais ?
„Myslím, že ne.“
- Je ne crois pas.
„Neoceníte tedy přednosti srdce, oddanost…“
- Vous n’apprécierez donc pas les qualités du cœur, le dévouement...
„Oddanost!… — to je slovo, kterým se označuje… však vy dobře víte co.“
- Le dévouement!... - c’est un mot qui sert à désigner... ce que vous savez bien.
„Nejsem schopna ji ocenit.“
- Je suis incapable de l’apprécier.
„Jste hrozná… Víte, že jsem se s vámi přišel takřka rozloučit? Uvidíme se až příští zimu.“
- Vous êtes affreuse... Savez-vous que je viens presque vous faire mes adieux, nous ne nous reverrons que l’hiver prochain.
„Bože můj, ano, člověk přijde, odejde, jsme velmi dobří přátelé, může to tak trvat deset let, není to ideál existence?“
- Mon Dieu oui, on vient, on s’en va, on est très bons amis, cela peut durer dix ans, n’est-ce pas l’idéal de l’existence.
„A co kdybyste trochu milovala někoho tak málo významného, jako jsem já?“
- Et si vous aimez un peu quelqu’un d’aussi peu important que moi ?
„Proč mluvit o nemožných věcech? Nelze předvídat ani rozumově posuzovat zázraky… a pak, v Evropě se to stává tak zřídka…“
- Pourquoi parler de choses impossibles ? On ne peut ni prévoir ni raisonner des miracles... et puis ça arrive si rarement en Europe...
Ten včerejší ples mi opravdu udělal skoro radost, a myslím, že kdybych tam chodila často, dokonce bych si i tanec oblíbila.
Vraiment le bal d’hier m’a presque fait plaisir et je crois que si j’y allais souvent j’aimerais même danser.
Ale bála jsem se a byla jsem rozpačitá… jako bych měla patnáct let.
Mais j’avais peur et j’étais confuse... comme si j’avais quinze ans.
K večeři ti dobří republikáni podávali šunku!! Bylo tam i něco jiného, ale ty špatně nakrájené kusy šunky měly čestné místo a vypadalo to ošklivě.
A souper ces bons républicains ont donné du jambon !! Il y avait autre chose aussi mais ces morceaux de jambon mal coupés avaient la place d’honneur et ça avait vilaine figure.
Vrátila jsem se ve čtvrt na čtyři, paní má matka přemohla svou nemoc, aby mě uvedla „do společnosti“, jak si myslí.
Je suis rentrée à trois heures un quart, Madame ma mère a surmonté sa maladie pour me conduire « dans le monde » comme elle pense.
Zkrátka, je krásně, je skoro jedenáct hodin, půjdu spát, jenže si to nezastírejme: myslím často a hodně na Cassagnaca, který se ostatně nechová tak, aby se na něho zapomnělo.
Enfin, il fait beau, il est près d’onze heures je vais aller dormir seulement ne nous le dissimulons pas, je pense souvent et beaucoup à Cassagnac qui ne se conduit pas de façon à ce qu’on l’oublie, du reste.
Poslouchala jsem, co mi ostatní říkali nebo co si říkali mezi sebou, a zařizovala jsem si vlastní život stranou. Cassagnac se vracel ze zasedání k nám, a pak to pokračovalo navzdory těm výtečným Karageorgevitchovým, jimž jsem zdvořile odpovídala, ač jsem byla myšlenkami jinde.
J’écoutais les choses que me disaient ou se disaient les autres et je m’arrangeais une vie à part. Cassagnac revenait de la séance chez nous et puis cela continuait malgré ces excellents Karageorgevitch auxquels je répondais poliment tout en me trouvant ailleurs.
Včera na plese, když se mluvilo o zasedání, zeptala jsem se pana d’Hauteville, zda zná Cassagnaca osobně.
Hier au bal comme on parlait de la séance je demandai à M. d’Hauteville s’il connaissait Cassagnac personnellement.
„Ano, slečno.“
- Oui Mademoiselle.
„Je milý?“
- Il est aimable ?
„Hm… ano, vycházíme spolu dobře, ale je spíš nevrlý.“
- Hum... oui, nous sommes bien ensemble mais il est plutôt bourru.
„A jeho žena je milá?“
- Et sa femme est gentille ?
„Je to myslím nějaká obchodnice s obnošenými šaty nebo pradlena, neznám ji.“
- C’est une marchande à la toilette ou une blanchisseuse quelconque je crois, je ne la connais pas.