Pátek 6. června 1879

Malování jde mdle, pracuji málo kvůli Jeannině portrétu — na ni se totiž jako na modelku spolehnout nelze, a to všechno mě připravuje o čas.
Šla jsem k Ferrymu a potkala tam hraběnku Acardovou, matku. Ta stará hadrnice si objednávala střevíčky ze žluté kozinky zdobené klasy a polními květy.
Zajisté pro svého zetě.
Jeandron (pan Ferry) mi řekl, že bývalá hraběnka Acardová, nyní paní Couveletová, je rozkošná a elegantní a že její dcera je jí mnohem méně podobná; tak vida, slečna Acardová měla za svědky Clémenta Lauriera a pana Couveleta, bývalého důstojníka — téhož Couveleta, který osm dní předtím pojal za choť matku, jejímž svědkem byl její budoucí zeť: Paul de Cassagnac.