❦
Pondělí 19. května 1879
Vešla jsem do Julianovy zpovědnice požádat ho, aby vyměnil mužského modela ke kompozicím, neboť sobota o čtvrté mi nevyhovuje; a dobře jsem se vystříhala žádat o to přede všemi – kdyby svolil, křičelo by se o… nepotismu, ten výraz se sem nehodí, nemám čas. Tak jsem tedy vešla a zůstala bezmála dvě hodiny, což zní neuvěřitelně; nejprve mě začal burcovat, abych pracovala víc, řka, že kdybych měla krev v žilách, začnu příští rok. A pak jsem mluvila o modelech a o jednom pánovi jsem řekla: je vysoký, tmavý, velmi krásný.Lundi 19 mai 1879Je suis entrée dans le confessionnal de Julian pour lui demander qu’il change l’homme des compositions, samedi quatre heures ne me convenant pas; et je me serais bien gardée de le demander devant tout le monde, s’il l’accordait on crierait au ... n[é]ipostime , le terme est impropre, j’ai pas le temps. Donc, je suis entrée et restée près de deux heures, cela paraît fabuleux; d’abord il a commencé par me monter la tête pour que je travaille davantage, disant que si j’avais du sang dans les veines je commencerai l’année prochaine. Et puis j’ai parlé de modèles en disant d’un monsieur: il est grand, noir, très beau.
„Tak pořád stejný typ!“ A nato… Julian mě (vyšpehoval) a četl v mém… jako v knize během bonapartistického období, nebylo to těžké, a pak – mám tu chvályhodnou zvyklost nechávat všechno uhodnout a vzbuzovat podezření na věci, které neexistují. Zkrátka, usoudila jsem, že bude lépe vyložit, jak se věci mají. Řekla jsem jen pravdu, totiž že jsem žila z přátelství a že jsem ho pokládala za rytíře ze středověku, a že jsem teprve po jeho posledním kousku snad začala uvažovat jinak a zatočila se mi hlava. To je pravděpodobnější. Pak jsem vyprávěla o těch pěti ženách, aby pochopil, v jakém poměru jsme spolu byli.
— Toujours le même type alors ! Et là-dessus... Julian m’a (espionnée) et a lu dans mon... comme dans un livre pendant l’époque bonapartiste, ce n’était pas difficile et puis j’ai la louable habitude de faire tout deviner et de faire soupçonner des choses qui n’existent pas. Bref, j’ai pensé qu’il valait mieux raconter les choses. Je n’ai dit que la vérité en disant que je vivais d’amitié et que je le pensais un preux du Moyen-Age, et que ce n’est qu’en face de sa dernière farce que j’ai peut-être pensé autrement et eus la tête montée. C’est plus vraisemblable. Puis j’ai raconté les cinq femmes pour faire comprendre en quels termes nous étions.
Starý Julian si představuje, že ten muž je navždy mým pánem, že tato první láska je nesmazatelná a že ať jsem sebevíc prohnaná, on mě napálil – a celou hromadu dalších myšlenek, snad i správných. Vysvětlila jsem především, že přicházel za věnem a že já myslela na donquijotské věci. A protože ten žid Julian1 dál líčil ony zmatky, jimiž tak silně utrpěla má práce, dala jsem mu své slovo, že k ničemu víc nedošlo, a že to skončilo dopisem tohoto znění: „Nejprve jsem se domnívala, že nejste na prodej, potom jsem usoudila, že stojíte víc.“
Le père Julian s’imagine que cet homme est à jamais mon maître, que ce premier amour est inéffaçable et que quelque rouée que je sois, il m’a roulée, et un tas d’autres idées peut-être justes. J’ai surtout expliqué qu’il venait cherchant une dot et que je pensais à des choses à la Don Quichotte. Et comme ce juif de Julian continuait à me dépeindre les agitations dont s’était si fortement ressenti mon travail je lui donnai ma parole qu’il n’y avait rien eu de plus et que cela s’est terminé par une lettre ainsi conçue: « J’avais d’abord cru que vous n’étiez pas à vendre, ensuite, j’ai pensé que vous coûtiez plus cher. »
„Bylo by to bývalo švihnutím bičem,“ řekl mi ten vychytralý ideál Améliin, „kdybyste byla v jeho očích neztratila cenu tím, čemu sama říkáte ‚bláznovství‘, dětinstvími. Ať tak či onak, vizte, jak jste navzdory tomu, co nazýváte svou zkušeností, vůči mužům tohoto druhu dítě.“
— Ç’aurait été un coup de fouet, me dit le rusé idéal d’Amélie, si vous ne vous étiez démonétisée dans son esprit par ce que vous appelez vous-même « des folies », des enfantillages. C’est égal, voyez comme malgré ce que vous appelez votre expérience vous êtes une enfant en face des hommes de ce genre.
Náramně mě bavilo o tom všem hovořit a ukazovat své vznešené city. Teprve teď vidím, že nikomu neuniklo mé pohnutí a že: „Jakže!“ pravil Julian, „když vám ulétávaly věty jako:“ a uváděl mi věci, které jsem pokládala za docela nevinné a které jsou tak nehorázné, že si o mně mysleli, že jsem do Cassagnaca bláznila. Dobrák usuzuje, že jsem jeho otrokyně, jeho věc, a že blázním-li do někoho jiného, je to jen hluk, který se snažím vyvolat v hlavě a který nedosáhne k srdci. Tu mu říkám, že namaluji jeho portrét.
Je me suis amusée en causant de tout cela et en montrant mes sentiments élevés. Ce n’est qu’à présent que je vois que personne n’a ignoré mon trouble et que: Comment ! dit Julian, quand il vous échappait des phrases comme : et il me citait des choses que je croyais toutes simples et qui sont assez énormes pour qu’on m’ait pensé folle de Cassagnac. Le bonhomme conclut que je suis son esclave, sa chose et que si je suis folle d’un autre c’est du bruit que j’essaye de faire dans ma tête et qui n’atteint pas le cœur. Alors je lui dis que je ferai son portrait.
„A tím to nekončí.“
— Et ce n’est pas fini.
„Myslíte, že se mi bude dvořit. Nikdy se neodváží!“
— Vous pensez qu’il me fera la cour. Il n’osera jamais !
„Ne, to vy se budete dvořit jemu. Nebudete příležitost hledat, ale využijete ji.“
- Non, c’est vous qui lui ferez la cour. Vous ne chercherez pas l’occasion mais vous en profiterez.
„Fuj!“
- Fi !
„Bude vás prosit za odpuštění.“
- Il vous demandera pardon.
„Za co? Nic se nestalo; všechno se seběhlo tak, že se nestalo nic.“
- De quoi ? Il n’y a rien eu; cela s’est fait de telle manière qu’il n’y a rien eu.
„Ať tak či onak, tomu se říká vysvětlování.“
- C’est égal, cela s’appelle des explications.
„Ale teď jsem silnější já.“
- Mais c’est moi qui suis la plus forte à présent.
„Aha! Vidíte, jak jste prohnaná! Tohle jste pochopila; ale co na tom, pořád tu zůstává pocit vašeho ponížení, dovolila jste mi, abych byl upřímný, budete si říkat: tady je někdo, kdo byl silnější než já. Víte, co on potřeboval? Ženu, která by mu nepřekážela.“
- Ah ! ha ! voyez, comme vous êtes rusée ! Vous avez compris cela; mais qu’importe il y a là toujours le sentiment de votre humiliation, vous m’avez permis d’être franc, vous vous direz: voilà quelqu’un qui a été plus fort que moi. Savez-vous ce qu’il lui fallait ? Une femme qui ne le gêne pas.
„Ano.“
- Oui.
„Dovolíte, abych vám řekl něco, co vás raní, když už spolu mluvíme vážně?“
- Voulez-vous me permettre de vous dire une chose blessante puisque nous parlons sérieusement ?
„Jen do toho.“
- Allez toujours.
„Vy byste mu překážela, a on si to možná řekl.“
- Vous l’auriez gêné et il se l’est peut-être dit.
„To je možné… ale mohu vás ujistit, že by připadl tomu, kdo by nabídl nejvíc.“
- Cela se peut... mais je puis vous assurer qu’il serait resté au plus fort enchérisseur.
„Za takových podmínek byste ho nechtěla.“
- Vous n’en auriez pas voulu dans ces conditions-là.
„Člověk nikdy neví.“
- On ne sait jamais.
Nakonec je jasně ujednáno, že jsem byla příliš bláznivá, že to nikdy není dobré a že od nynějška budu rozumná. Smýšlela jsem o Cassagnacovi tak dobře, že jsem si představovala, že to nevezme ve zlém, že pochopí, že to bylo proto, že to byl on…
Enfin il est bien entendu que j’ai été trop folle et que ce n’est jamais bien et que désormais je serai sage. Je pensais tant de bien de Cassagnac que je m’imaginais qu’il ne le prendrait pas mal, qu’il comprendrait que c’était parce que c’était lui...
„Tohle podivuhodné stvoření, které je zároveň šestiletým dítětem a čtyřicetiletou ženou, potřebovalo najít na tomhle světě pána, jako jsem já, stejně podivuhodného, stejně potrhlého, jako je ona, který jí rozumí a který bere věci tak, jak se brát mají. A tak ji mám rád.
- « Cette créature extraordinaire qui est en même temps une enfant de six ans et une femme de quarante, avait besoin de trouver de par le monde un monsieur comme moi, aussi extraordinaire, aussi toqué qu’elle qui la comprend et qui quand les choses comme elles doivent être prises. Ainsi je l’aime bien.
„Hleďte, dávám vám své čestné slovo, že to dítě zbožňuji a že nikdy nebude mít něžnějšího a oddanějšího přítele, než jsem já.“
Tenez, je vous donne ma parole d’honneur que j’adore cette enfant et qu’elle n’aura jamais d’ami plus tendre et plus dévoué que moi ».
Už se nedivím. Právě jsem listovala svým deníkem!
Je ne m’étonne plus. Je viens de feuilleter mon journal !
Cassagnac mnou může pohrdat, věřte mi! A ta krásná tiráda nic neznamenala… a přece! Ó, žádné a přece! Kdybych se mohla očistit, Bože můj, kdybych jen mohla.
Cassagnac peut me mépriser allez ! Et cette belle tirade ne signifiait rien... pourtant ! Oh ! pas de pourtant ! Si je pouvais me réhabiliter, mon Dieu si je le pouvais.
Já abych se očišťovala, protože on byl nízký a špinavý?
Me réhabiliter, moi parce qu’il a été bas et sale ?
Ne očišťovat se, nýbrž ponížit jeho!
Non pas me réhabiliter mais l’humilier !
Poznámky
Pozn. překl.: Marie užívá ledabylou dobovou antisemitskou nadávku „ten žid Julian“; zachováno jako součást historického textu. ↩