❦
Neděle 11. května 1879 – pokračování
…že už ani nevím co.Dimanche 11 mai 1879 - suite
Probouzím se v bláznivé veselosti a jdu s mámou do kostela, abych dala lidu dobrý příklad. Kupodivu jsem dnes, po delší době, velmi hezká. Jdeme ke Gaviniovým, je tam spousta lidí, tři bývalí velvyslanci a kdovíkolik ještě; včera stará Gaviniová večeřela u Rothschildů s naším velvyslancem, nad čímž teta má ten nevkus tvářit se překvapeně, dodávajíc, že kníže Orloff nikam nechodí, je neviditelný. Ale kdepak, ale kdepak, dostalo se jí odpovědi.
Je me réveille d’une gaieté folle et vais à l’église avec maman pour donner le bon exemple aux peuples. Par extraordinaire depuis quelque temps je suis très jolie aujourd’hui. Nous allons chez les Gavini, il y a là une foule de monde, trois anciens ambassadeurs et je ne sais combien, hier la mère Gavini a dîné chez les Rothschild avec notre ambassadeur, ce dont ma tante a le mauvais goût de paraître surprise ajoutant que le prince Orloff n’allait nulle part, était invisible. Mais non, mais non, lui est-il répondu.
Načež jedeme do Lesa, kde se nudím navzdory své hezké, tak klidné tváři. Mouzayovi u nás večeří… smějeme se a klábosíme a vykřikujeme…
Après quoi nous allons au Bois où je m’ennuie malgré ma jolie figure si calme. Les Mouzay dînent chez nous... nous rions et causons et crions...
Ať tak či onak, po návštěvě u Gaviniových a projížďce Lesem už nevěřím výtvarnému umění a je mi těžko, převelice těžko u srdce.
C’est égal après une visite chez les Gavini et une promenade au Bois je n’ai plus de confiance en les Beaux-Arts et je suis bien, bien bas.