❦
Neděle 11. května 1879
Probouzím se v bláznivé veselosti a jdu s mámou do kostela jít lidu příkladem. Co je zvláštní, po nějaké době jsem dnes velmi hezká. Jdeme ke Gaviniovým, je tam spousta lidí, tři bývalí velvyslanci a kdovíkolik ještě; včera stará Gaviniová večeřela u Rothschildů s naším velvyslancem, čemuž má teta projevuje nevkus se podivovat, dodávajíc, že kníže Orlov nikam nechodí, je neviditelný. Ale kdepak, ale kdepak, dostalo se jí odpovědi.# Dimanche 11 mai 1879
Načež jedeme do Lesa, kde se nudím navzdory své hezké, tak klidné tváři. Mouzayovi u nás večeří… smějeme se a klábosíme a vykřikujeme…
Après quoi nous allons au Bois où je m'ennuie malgré ma jolie figure si calme. Les Mouzay dînent chez nous... nous rions et causons et crions...
Ať tak či onak, po návštěvě u Gaviniových a projížďce Lesem už nevěřím výtvarnému umění a je mi hluboko, převelice hluboko u srdce.
C'est égal après une visite chez les Gavini et une promenade au Bois je n'ai plus de confiance en les Beaux-Arts et je suis bien, bien bas.