Pátek, 18. dubna 1879

Hledala jsem účes ve stylu empír nebo direktoár, což mě přimělo přečíst si heslo o Madame Récamier, a samozřejmě jsem zdrcená při pomyšlení, že bych mohla mít salon a že místo toho zrovna chcípám nudou.
Ti hlupáci budou křičet, že se pokládám za stejně krásnou jako Récamier a za stejně duchaplnou jako bohyni, nechme hlupáky křičet a spokojme se s tím, že si zasloužím lepší úděl, a důkazem je to, že všichni, kdo mě vidí, si představují, že trůním a že jsem pozoruhodná žena. Člověk vydechne nesmírný povzdech a říká si: Co s tím mám dělat? Jsem zavřená, nikoho nepřijímáme! Můj den snad přijde… Zvykla jsem si na Boha, zkoušela jsem v něj nevěřit, ale nemůžu… Bylo by to všeobecné zhroucení, chaos; mám jen Boha, Boha, který se stará o všechny mé maličkosti a s nímž mluvím o všem.