❦
Středa, 16. dubna 1879
Mercredi, 16 avril 1879
Berthe zastihnu u nás a večer srovnáváme knihy s Bojidarem, kterého oslovuji hlupáku, idiote a tak dále, což ho velmi těší.
Je trouve Berthe chez nous et le soir nous rangeons les livres avec Bojidar que je nomme imbécile, idiot, etc. ce dont il est très content.
Dost legrační rozhovor s Breslau, byly jsme v předsíni, ona, Sarah a já. Dala jsem pomeranč Sarah, která jednu jeho půlku nabídla Breslau a se smíchem jí řekla: „Vezměte si, je ode mě a ne od slečny Marie,“ a protože váhala, přestala jsem mýt štětce a obrátila se k ní:
Une conversation assez drôle avec Breslau, nous étions dans l’antichambre, elle, Sarah et moi. J’ai donné une orange à Sarah qui en offrit la moitié à Breslau, en lui disant en riant: « Prenez, c’est de moi et pas de Mlle Marie », et comme elle hésitait, je cessai de laver mes pinceaux et, me tournant vers elle :
„Nabízím vám ho,“ povídám s úsměvem; byla z toho celá v rozpacích, vzala si pomeranč a začervenala se.
— Je vous l’offre, dis-je en souriant, elle en fut toute interdite, prit l’orange et rougit.
„Já taky.“
— Moi aussi.
„Tak to chodí, když má člověk pomeranče,“ povídám a loupu druhý, „vezměte si tedy ještě, slečno.“
— Ce que c’est que d’avoir des oranges, dis-je en pelant une seconde; prenez-en donc encore, Mademoiselle.
„Podívejte, Sarah, obě jsme zrudly až po uši!“
— Regardez donc Sarah, nous avons piqué toutes les deux un soleil !
„Je to tak hloupé!“ povídá Sarah.
— C’est si bête, dit Sarah !
„Jste zahrnutá mými dobrodiními,“ povídám se smíchem Breslau a nabízím jí další dílek.
— Vous êtes comblée de mes bienfaits, dis-je en riant à Breslau, en lui offrant une nouvelle tranche.
„Vidíte přece, že si z vás nic nedělám,“ řekla mi, berouc si ho.
— Vous voyez bien que je me fiche de vous, me dit-elle en la prenant.
„Ne tolik jako já z vás. Ale kdybyste si ze mě dělala tak málo, byla byste míň rudá.“
— Pas tant que moi de vous. Mais, si vous vous fichiez de moi tant que cela, vous seriez moins rouge.
„Nic si nedělám ani ze sebe.“
— Je me fiche aussi de moi.
„Ach! tak to je dobře.“
— Ah ! fort bien alors.
A protože to začínalo být dost napjaté, dala jsem se do smíchu a dívala se na ně.
Et comme cela devenait assez tendu, je me mis à les regarder en riant.
„Obdivuji vás!“
— Je vous admire !
„Mě?“ zeptala se Breslau.
— Moi ? demanda Breslau.
„Ano, vás.“
— Oui, vous.
„Děláte dobře.“
— Vous faites bien.
„U sta hromů!“
— Parbleu !
A to je vše.
Et c’est tout.
„Pojďte, Sarah!“ povídá Breslau. Vrátila jsem se k praní.
— Venez-vous Sarah ! dit Breslau. Je me remis à ma lessive.
„Je to dětinské.“
— C’est enfant.