Sobota, 29. března 1879 — Sešit 084

CZEN UK FR

V nepřítomnosti starého Gaviniho tam jedeme až ve dvě. Na probíhající zasedání je to až dost brzy. Místo rozvodu – železnice! Ani tak jsem se nenudila, jako spíš jsem si připadala hloupá, že tu sedím a nudím se před tou hrstkou poslanců, kteří zůstali. Teta neustále sledovala Gambettova tajemníka, který mě lorňoval, až když předtím dlouho lorňoval na opačnou stranu, jako to dělám já, když chci svést ze stopy… neříkám, že to dělá kvůli tomu! jsem příliš ubohá, než abych věřila, že si mě někdo může všímat, ale je to tím, že lorňoval tribuny, kde je jen lůza, a tak bez přílišné ješitnosti… ostatně ten hoch musí být namyšlený a není to jeho vina. Všichni se mu dvoří. Vévoda de La Rochefoucauld-Bisaccia vystoupal po stupních předsednického bidýlka, jen aby promluvil s malým tajemníkem, jako by nemohl počkat, až ho zastihne v průchodu nebo v okolí půlkruhového sálu, kde ten mladý milionář chodí sem a tam, neboť jen zřídka jsem viděla někoho tolik pobíhat, vystupovat, sestupovat, zdravit poslance všech odstínů, hlavně aristokraty z pravice, otevírat a zavírat zásuvky, přerovnávat papíry. Je pravda, že tím vynikne urostlá postava a mladistvá pružnost těla, přesto si nemyslím, že by byl dost umělec na to, aby takhle kalkuloval. Čelo mi připadá nízké, ale to je trochu tím účesem, pokud jsem mohla vidět, je tvář velmi krásná, bez jakékoli mdlosti či změkčilosti. Nevím, je-li to tím, že si myslím, že se na něj teta dívá příliš, nebo že se jím v duchu zabývám, ale vyhýbám se pohledu na něj jako nějakému zlému činu, tolik se bojím, že by si myslel, že se na něj dívám.

En l’absence du père Gavini nous n’y allons qu’à deux heures. C’est bien assez tôt pour la séance qui court. Au lieu du divorce, les chemins de fer ! Je ne m’ennuyais pas tant que je me trouvais bête de rester là à m’ennuyer devant le peu de députés qui étaient restés. Ma tante épiait toujours le secrétaire de Gambetta qui ne me lorgnait qu’après avoir préalablement longtemps lorgnée du côté opposé comme je fais quand je veux donner le change... je ne dis pas qu’il le fasse pour cela ! je suis trop misérable pour croire qu’on peut faire attention à moi, mais c’est qu’il lorgnait les tribunes où il n’y a que de la canaille alors sans trop de vanité... d’ailleurs ce garçon doit être fat et ce n’est pas sa faute. Tout le monde lui fait la cour. Le duc de La Rochefoucauld-Bisaccia a gravi les degrés du perchoir présidentiel pour parler au petit secrétaire, comme s’il ne pouvait attendre de le trouver dans le passage ou aux abords de l’hémicycle où ce jeune millionnaire passe et repasse car j’ai rarement vu quelqu’un se remuer autant, monter, descendre, saluer des députés de toutes nuances et principalement les aristocrates de la droite, ouvrir et fermer des tiroirs, remuer des papiers. Il est vrai que cela fait valoir la haute taille et la jeune souplesse du corps, pourtant je ne crois pas qu’il soit assez artiste pour faire ces calculs. Le front me semble bas mais c’est un peu la coiffure, autant que j’ai pu voir la figure est très belle sans aucune fadeur, ni mollesse. Je ne sais si c’est que je crois que ma tante le regarde trop ou que je m’en occupe intérieurement, mais j’évite de le regarder, comme une mauvaise action, tellement j’ai peur qu’il pense que je le regarde.