Sobota, 29. března 1879

Slečna Oelsnitzová zašla s mou navštívenkou ke Gambettovi, který posílá vstupenky. Ale řekněme nejdřív, že malba jde, že to začíná být ono, že je tam i něco dobrého atd. atd.
V nepřítomnosti starého Gaviniho tam jedeme až ve dvě. To je dost brzy na běžící zasedání. Místo rozvodu železnice! Tolik jsem se nenudila, jako spíš jsem si připadala hloupá, že tu sedím a nudím se před tou hrstkou poslanců, kteří zůstali. Teta neustále sledovala Gambettova tajemníka, který mě lorňoval, až když předtím dlouho lorňoval na opačnou stranu, jako to dělám já, když chci svést ze stopy… neříkám, že to dělá kvůli tomu! jsem příliš ubohá, než abych věřila, že si mě někdo může všímat, ale je to tím, že lorňoval tribuny, kde je jen lůza, a tak