Středa, 19. března 1879

Procházka s Gaviniovými. Pan Gavini posílá vstupenky na zítřek a já píšu tento dopis.
[Středa 19. března 1879] Pane,
Říkají mi, že jako každé božstvo, které dá na sebe, jste obklopen oblakem, který vás činí lhostejným vůči obyvatelům země. Nevěřím tomu, neboť ten oblak bývá obyčejně jen mlhou, která se tvoří kolem duchů, jež stárnou, a vy, pane, vy stárnout nemůžete.
Ale ať jste se stal jakýmkoli filozofem či polobohem, je nemožné, abyste mi odmítl. Nemožné, protože vám přísahám, že si to přeji ze všech sil, a pak protože vás to nic nebude stát.
Jde o to, abyste byl ochoten jedinkrát se stát velmi duchovním vůdcem ženy, která vás chce jako kněze požádat o radu ve věci velmi vážné. Ale upokojte se, pane a velký muži, za nic na světě vám nebudu vyprávět „román svého života" ani nic, co by vám mohlo jít na nervy.
Přicházím trochu pozdě, já vím, a chvěji se při pomyšlení na množství těch, které vám musely psát věci tohoto druhu, ale to není má vina.
Ve svých knihách se jevíte tím nejvznešenějším a nejlepším na světě, a budete-li se chovat pohrdavě, zničíte jednu z mých nejdražších iluzí, a když člověk takový čin spáchat nemusí, je lépe se mu vyhnout. Tedy, jste-li předně sympatický a vlídný a máte-li tu nesmírnou dobrotu, která se nachází jen u géniů (nechtěla bych vám lichotit, ale musíte přece vědět, proč před vámi padám na kolena a posílám vám tak podlézavý dopis), tedy jste-li vším, co je na světě dobré, přijďte ve čtvrtek 20. března na ples v Opeře, jediné místo, kde vás mohu vidět. Vzkaz na poste restante u Madeleine
R,A,C, neboť dobře chápete, že bez vás nepůjdu.
Ostatně jste-li olympský, stal-li jste se měšťáckým, zůstaňte doma, neboť mě vskutku naplňujete posvátnou hrůzou a zůstala bych jako pěna.
Ráda bych vám řekla, že jsem počestná žena z dobré společnosti, ale to by vás přimělo věřit opaku.