❦
Středa, 5. března 1879
Mercredi, 5 mars 1879
Abych unikla, četla jsem celý den, což mě unavilo. Teta v mé nepřítomnosti nakoupila míšeňský porcelán, modrý salon ho bude plný.
Pour m’échapper j’ai lu toute la journée, ce qui m’a fatiguée. Ma tante a acheté des Saxe en mon absence, le salon bleu va en être rempli.
Kněz dnes večer přišel.
Le prêtre est venu ce soir.
Rosalie viděla Cassagnaca pořád na Bulváru: „Nikdy jsem ho nepovažovala za krásného, ale teď! Jak je černý, jak je žlutý; už nemá ten frajerský vzhled, je s ním jakoby konec. Vypadá o deset let starší. Ach! to Popaulovi neprospívá. To mu určitě ty volby dělají nervy. A pak on se tam prochází docela sám jako zoufalec. Ani špetka elegance.“
Rosalie a vu Cassagnac toujours sur le Boulevard : - Je ne l’ai jamais trouvé beau mais à présent ! Est-il noir, est-il jaune; il n’a plus c’t [sic] air crâne, il est comme fini. On dirait vieilli de dix ans. Ah ! ça ne lui profite pas à Popaul. C’est bien sûr son élection qui lui donne le trac. Et puis il est là à se promener tout seul comme un désespéré. Plus de chic du tout.
To mě rozveseluje, a hleďte, napadá mě jedna myšlenka, řekla bych dokonce jistota. Nestalo se vám někdy, že jste jen tak, bez zjevného důvodu, měli prudkou jistotu, jistotu spadlou z nebe, která však nikdy neklame? Řekla bych to, kdyby to nebylo tak hloupé říkat a kdyby mi mé nářky pod hrozbou směšnosti nezakazovaly tyto bláznivé intuice šťastné ženy. Nevadí, inu, jsem si jistá, že se Zesnulému po mně stýská. Bože můj, už jen proto, že všichni muži věří, že to neznámé je lepší, a protože už toho má snad dost, a pak trochu toho „byl bych snad udělal líp, kdybych si vzal Célimène“, co se v jistou chvíli nevyhnutelně dostaví u každého.
Cela me rend gaie moi et tenez il me vient une idée, je dirai même une certitude. Est-ce qu’il ne vous est jamais arrivé parfois d’avoir comme ça, sans rime ni raison une certitude violente, certitude tombée du ciel mais qui ne trompe jamais. Je le dirais si ce n’était si bête à dire et si mes lamentations ne m’interdisaient sous peine de ridicule ces intuitions folle de femme heureuse. N’importe, eh bien je suis sûre que le Défunt me regrette. Mon Dieu quand cela ne serait que parce que tous les hommes croient l’inconnu meilleur, et parce qu’il en a peut être assez et puis un peu de ce d’ « j’aurais mieux fait je crois d’épouser Célimène » qui se retrouve fatalement chez tout le monde, à un moment donné.
Chodí teď k Rouherovi, bez své ženy. Ne, opravdu, není to proto, že jsem to já, ale udělal mizernou partii.
Il va chez Rouher maintenant, sans sa femme. Non, là, vrai ce n’est pas parce que c’est moi, mais il a fait là un fichu mariage.
Ať je to jakýkoli ničema, ve své straně je přece jen někdo. Zkrátka je to známý, význačný muž, mohl si najít nějakou kupeckou dceru… Ale tohle. Je to velký hlupák, ten Cassagnac, nechal se napálit kněžími a namočil se do toho s tím nesmírným výrazem, který je tak komický, když člověk vidí nebo si myslí, že vidí skrznaskrz. A dnes večer, abych se vrátila ke své samotě, manžel Acardové mě téměř miluje.
Quelque voyou qu’il soit, c’est quand même quelqu’un dans son parti. Enfin c’est un homme connu, considérable, il aurait pu trouver quelque fille de marchand... Mais ça. C’est une grande bête que ce Cassagnac, il s’est laissé rouler par les prêtres et s’est fourré dedans avec cet air immense qui est si comique quand on voit ou croit voir à travers. Et ce soir, pour en revenir à ma solitude, le mari d’Acard m’aime presque.
Hned zítra se vracím k práci. Dávám si ještě rok. Rok, během něhož budu pracovat ještě usilovněji než předtím. K čemu je zoufalství? Ano, to je věta, kterou člověk říká, když už se z toho trochu dostal, ale když vás to drží. Věnovala jsem se hudbě, naladilo mě to k tomu, abych vyslechla, že Zesnulý vypadal vyřízeně, a když upřímná Rosalie pověděla svůj dojem, mohla jsem myslet na malbu a na všechno ostatní.
Dès demain je me remets au travail. Je me donne encore un an. Une année pendant laquelle je travaillerai plus ferme encore qu’avant. A quoi sert le désespoir ? Oui c’est une phrase qu’on dit quand on en est un peu sorti, mais quand ça vous tient. J’ai fait de la musique, cela m’a bien disposée pour entendre dire que le Défunt avait l’air fichu, et quand la sincère Rosalie eut dit son impression j’ai pu penser à la peinture et à tout le reste.
Nenašla jsem nic, jak se z toho dostat, a tak, jestli čtu, nebo kreslím, není to totéž? Uznejte, že to jsou prazvláštní úvahy, jimiž se nutím do práce… Už to ani není nouzové řešení! je to tím, že se obávám, abych si pak neřekla: kdybys místo toho, abys zůstala v ateliéru, byla myslela na sebe, byla bys snad našla…
Je n’ai rien trouvé pour en sortir., alors que je lise ou dessine n’est-ce pas la même chose ? Savez-vous que voilà de singuliers raisonnements pour m’amener à travailler.. Ce n’est même plus un pis-aller ! c’est que je crains qu’après je ne me dise: si au lieu de rester à l’atelier tu avais songé à toi tu aurais peut-être trouvé..
Cokoli vás napadne! Možná na to je způsob, ale já nevím, co dělat.
Ce que vous voudrez ! Il y a peut-être moyen mais je ne sais que faire.
Víte, je to příšerné, ale stále se vracím k možnosti přivést sem Bashkirtseffa… Ach! to jistě! Víte, co dělá?
Voyez-vous c’est atroce mais je reviens toujours à la possibilité d’amener Bashkirtseff ici.. Ah ! bien oui ! Savez-vous ce qu’il fait ?
Předělává svůj dům, aby nás mohl přijmout. U sta hromů, byla jsem tam a to mi stačí. Mé matky nejsou schopné ničeho a já mám tu nízkost přiznat, že nejsem schopná je popohánět, a stejně by to k ničemu nevedlo. Ať hledám jak hledám, máma docela sama… žádné pletichy, žádné spojenectví; nemáme nic, ani dost peněz, abychom oslnily.
Il remet sa maison à neuf pour nous recevoir. Nom d’un chien, j’y ai été et cela suffit. Mes mères sont incapables de rien et moi j’ai la bassesse d’avouer que je suis incapable de les pousser et puis cela n’aboutirait pas. J’ai beau chercher, maman toute seule... ni intrigue ni alliance; nous n’avons rien pas même assez d’argent pour éblouir.
Ach! kdybychom byli neznámí! Trápí mě, že byli lidé, kteří přišli s ničím, a stydím se přiznat, že nemám jejich obratnost ani jejich genialitu, nemohu si tu genialitu upřít, odtud ten hněv1, a marné a rozčilující hledání. Nice nás zabilo. Právě ve chvíli, kdy se člověk vzdá hledání, nachází. Tak či onak mi malba nemůže uškodit… Jde o to, že mě vůbec nikdo nepodporuje!..
Ah ! si nous étions inconnus ! Ce qui me tracasse c’est qu’il y a eu des gens qui sont arrivés avec rien et j’ai honte d’avouer que je n’ai pas leur habilité ni leur génie, je ne puis me refuser ce génie, inde ira et recherches inutiles et énervantes. Nice nous a tués. C’est au moment où l’on renonce à chercher qu’on trouve. De toutes façons la peinture ne peut me nuire... C’est que je ne suis pas du tout secondée !..
Právě naopak. Jen do toho, můj anděli, vymýšlej si výmluvy, abys skryla svůj nedostatek inteligence.
Au contraire. Va, mon ange donne-toi des excuses pour cacher ton manque d’intelligence.
Dát se do objíždění jezera, do honby po divadlech? To nám přivábí pár mužů a nekonečná trápení z ješitnosti! K tomu by bylo třeba návratu rodiny z Nice. Matou mě ty historky, které člověk slýchá: A tak se svou tetou nebo se svou dcerou nebo se svou matkou se dala do toho a tak dále, a tak dále, a docílila toho, že je nakonec přijímali u… a tak dále, a tak dále. Romány! Plané řeči. Ach! víte co!!!! Píšu, přemýšlím, vymýšlím, sním! A pak se zastavím a je to pořád totéž ticho, táž samota, týž pokoj. Nehybnost nábytku mi připadá jako provokace, jako výsměch!
Nous mettre à faire le tour du lac, à courir les théâtres ? Cela nous attirera quelques hommes et des tourments d’amour-propre sans fin ! Il faut pour cela le retour de la famille de Nice. Ce qui me trouble ce sont ces histoires qu’on entend: Alors avec sa tante ou avec sa fille ou avec sa mère, elle se mit à etc. etc. et fit tant qu’elles finirent pas être reçues de... etc. etc. Romans ! Chanson. Oh ! voyez-vous !!!! J’écris, je pense, j’invente, je songe ! Et puis je m’arrête et c’est toujours le même silence, la même solitude, la même chambre. L’immobilité des meubles me semble comme une provocation, une moquerie !
Zmítám se tu v té noční můře, zatímco ostatní žijí!!
Je suis là à me débattre dans ce cauchemar pendant que les autres vivent !!!
Sláva? Čert vem slávu. Vdám se za kohokoli, abych žila jako všichni ostatní… K čemu to rozuzlení odkládat? Na co čekám? Za čtrnáct dní mě Madame Gaviniová provdá za vikomta nebo markýze, který bude mít 6000 renty a který mě bude vodit všude. Ach! jakmile zruším malbu, pole je široké. Pak… je třeba jet do Itálie a vdát se tam. Ne v Rusku, koupený Rus by byl příšerná věc.
La gloire ? Zut la gloire. Je vais me marier à n’importe quel sujet pour vivre comme tout le monde... A quoi bon retarder ce dénouement ? Qu’est-ce que j’attends. Dans quinze jours Mme Gavini me mariera avec un vicomte ou un marquis qui aura 6.000 de rente et qui me conduira partout. Oh ! du moment que je supprime la peinture le champs est vaste. Alors... il faut aller en Italie et se marier là. Pas en Russie, un Russe acheté serait chose affreuse.
Ostatně v Rusku bych se vdala snadno, zvláště na venkově, ale to nejsem tak hloupá. V Petrohradě? Inu, kdyby můj otec chtěl, mohl by nám tam možná dopřát strávit jednu zimu; ano, kvůli tomu nás pozve na venkov, naslibuje všechno a pak pekelným obratem, jemu tak vlastním, řekne: „Myslel jsem, že to je proto, abyste žily v pokoji, v rodině, se svým otcem.“ Anebo mi nabídne přijatelné partie, které jsou ale nejurážlivější právě svou prostředností. V Itálii zkusit štěstí, na ulici? Proč ne ve Španělsku? Zkrátka, majíce tenhle byt a vilu, dát se na cestování a zničit se.
D’ailleurs en Russie je me marierais facilement surtout en province mais pas si bête moi. A Pétersbourg ? Eh bien si mon père voulait il pourrait peut-être nous y faire passer un hiver; oui, pour cela il nous invitera à la campagne en promettant tout et après par un retour infernal à lui familier il dira: j’ai cru que c’était pour vivre en paix, en famille, avec ton père. Ou bien il me proposera des partis sortables, mais qui sont les plus outrageants à cause de leur médiocrité même. En Italie risquer la chance, dans la rue ? Pourquoi pas en Espagne ? Bef ayant cet appartement et la villa se mettre à voyager et nous ruiner.
Za rok tedy, až skončí nájem, vydáme se na cesty, abychom mi hledaly manžela, chci říct způsob, jak se z toho dostat. Hm… A sláva a malba? Dnes večer je to pro mě španělská vesnice.
Dans un an alors, le bail sera fini, alors nous voyagerons pour me chercher un mari, un moyen d’en sortir, veux-je dire. Hum... Et la gloire et la peinture ? Ce soir c’est du chinois pour moi.
V Petrohradě jsou Anitchkoffovi a Madame Antonská. To mi dá příležitost se ukázat, v Opeře a třeba i na nějakém velkém plese… a Itálie a Umění?
A Pétersourg il y a les Anitchkoff et Mme Antonsky. Cela me fera des moyens de me montrer, à l’Opéra et même à un grand bal quelconque... et l’Italie et l’Art ?
Žádné hlouposti. Ach! jsem tak otupělá.
Pas de bêtises. Oh ! je suis si hébétée.
Příští zimu tedy do Petrohradu… Nemyslím, že své umění miluji. Byl to jen prostředek, opouštím ho… Opravdu? Ach! nevím nic… Mám si dát rok? Dobu trvání nájmu. Být, či nebýt2?
L’hiver prochain à Pétersourg alors.. Je ne crois pas que j’aime mon art. C’était un moyen, je labandonne... Vraiment ? Oh ! je n’en sais rien.. Vais-je me donner un an ? La durée du bail. To be or not to be ?
Rok nestačí… Po roce se uvidí, jestli je třeba pokračovat…
Un an n’est pas assez.. Au bout d’un an on verra s’il faut continuer...
Ale v Itálii, jestli už nebudu malovat, budu slýchat o mladých umělkyních, budu z toho zuřit a litovat, a pak pokaždé, když budou v Neapoli nebo v Petrohradě vychvalovat něčí talent, jak to budu poslouchat? A pak.
Mais en Italie si je ne peins plus, j’entendrai parler de jeunes filles artistes, cela me fera rager et regretter et puis chaque fois qu’à Naples ou à Pétersbourg on vantera le talent de quelqu’un comment l’entendrai-je ? Et puis.
Tohle všechno by stálo na mé kráse? A když neuspěji? Neboť nestačí se líbit, je třeba zapůsobit na vyhlédnutého muže.
Tout cela serait basé sur ma beauté ? Et si je ne réussis pas ? Car il ne suffit pas de plaire, il faut faire à un homme voulu.
Jakmile je Umění odstraněno a já připustím možnost vyjít do společnosti nebo dokonce možnost zalíbit se na ulici či v divadle… ztrácím se v tom.
Du moment., que l’Art est écarté et que j’admets la possibilité d’aller dans le monde ou même la possibilité de plaire dans la rue ou au théâtre... Je m’y perds.
Jdu si lehnout… Ten Petrohrad se na mě opravdu usmívá… udělám tam štěstí… Inu, v jednadvaceti nebudu příliš stará. V Paříži není v co doufat, pokud jde o bohaté manžely, a pro chudé je Itálie pohodlnější. Člověk se vrátí, má salon, má…
Je vais me coucher... Ce Pétersbourg me sourit vraiment.. j’y fera fortune... Eh bien à vingt-et-un ans je ne serai pas trop vieille. A Paris il ne faut rien espérer en fait de maris riches quand aux pauvres l’Italie est plus commode. On revient, on a un salon, on a...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „inde ira“ – učené, ironicky míněné rčení. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „To be or not to be“ – z Shakespearova Hamleta. ↩