Úterý, 4. března 1879

Byla jsem za Madame Gaviniovou a vyšly jsme spolu, vykonala několik návštěv a já si zatím v kočáře četla noviny.
Byla u ní hraběnka Murat se svou snachou… Ach! ano, pan Gavini je konečně potvrzen! Všichni jsou v sedmém nebi. Mluví se s nadšením o princově odjezdu, a pak se pláče nad nebezpečím, jež mu může hrozit, a žasne se nad jeho ráznou energií. S nikým se neporadil! Udělal dobře, říká Madame Gaviniová, matka ho stejně otravovala!
A pak, jestli ti hodní Zuluové sežerou kus Napoleona, nebudeme zas tak zoufalí. Až on zemře, žádná strana, žádné závazky, obrátíme se k té uličnici Republice, která je koneckonců sestrou Císařství… a budeme mít místa a pocty… Cassagnac říká, že Revoluce měla dvě děti, Císařství, jež je mužem a důstojně rodinu představuje, a Republiku, jež je dcerou, která se zvrhla.