Sobota, 22. února 1879

Jaký rozdíl oproti Paříži! Tady se probouzím sama, okna jsou otevřená celou noc. Pokoj, který obývám, je ten, kde jsme před sedmi lety brali hodiny kreslení s Bensou. Vidím slunce, jak ponenáhlu osvětluje stromy u malé nádržky uprostřed zahrady, tak jak jsem je tehdy vídala každé ráno. Má malá učebna má tytéž tapety, ty, které jsem si sama vybrala. Obývá ji teď bezpochyby nějaký zdivočelý Angličan. Poznala jsem ji podle tapety, protože tu zřídili chodbu, která mě mate. Pokoj, v němž bydlím, býval výkladní skříní.
Je krásně!
Jíme v London House a tak to budeme dělat po celou dobu, co zůstanu v Nice. Vídá se tam každý, zvlášť o karnevalu. Francia, Laurenti, Saëtone!
Ale udělala jsem hloupost. Šla jsem na dobročinný bazar na náměstí Masséna. Měla jsem se držet stranou od toho všeho… ale bylo to proto, abych viděla Paula, jak kupuje květinu od malé Eristoffové, která je tu s Madame Tutcheffovou a se svým bratrem. Paul je do ní zamilovaný od jejího odchodu z penzionátu. Před dvěma lety přijela do Gavronzi, ale jakmile bylo vidět, jak se věci mají, krasavici poslali pryč. Paul jí napsal a Konstantin Eristoff dopis zachytil a namluvil své huse sestře, že ji nežádali o ruku, ale že… právě naopak. O zbytek se postarala Madame Tutcheffová, její milenec napsal Paulovi urážlivý dopis a vytrvale se vyhýbal setkání s ním.
Před měsícem Paul udělal vše na světě, aby se s ním setkal, ale marně. Tentokrát uviděl sestru, což je událost docela jiného druhu, ale která ho uvrhla do nejhlubšího zmatku. Coby neznámý by snadno docílil toho, aby infantku spatřil, jenže za nynějšího stavu věcí se nemůže ospravedlnit, protože jí namluvili, že má nejnižší úmysly, k nimž ho prý popouzíme my, abychom se pomstili Tutcheffové. To si umíte představit.
Můj nyní už jediný bratr u mě zůstal až do rána, ale na nic jsme nepřišli. Vskutku se nedá nic dělat, dokud neznáme smýšlení té dívky. Dva roky ženu změní. Z plaché a nevinné ovečky se může stát náramně protřelá slečinka, propadlá obdivu k těm mizerným floutkům, kteří se zřídka uráčí ozdobit svou přítomností nicejské salony.
Včera jsme jeli do Monaka. Jak odporná je ta vláda kokot, to nikdy dost nevypovím. Vešla jsem do herních sálů jen na deset minut, ale to mi stačilo, když nehraji. Madame Abazová, která přijela do divadla, projevila nadšení, že mě potkává. Poslechli jsme si komickou operu v novém sále, který je velmi krásný a v duchu dnešního vkusu. Garnierovo dílo!
Ty dvě malby ve vestibulech jsou rozkošné s tím vynálezem elektrického osvětlení.