Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 20. / Pátek, 21. února 1879

Tak tedy! Jsem v Nice! Chtěla jsem si dopřát vzduchovou koupel, zaplavit se světlem a poslouchat hukot vln. Máte rádi moře? Já po něm šílím; jen v Římě na ně zapomínám… skoro.
Cestovala jsem s Paulem… pokládali nás za manžele, což mě uráželo v nejvyšší míře. Protože je naše vila pronajatá, jdeme do Hôtelu du Parc, bývalé vily d'Acqua Viva, kterou jsme obývali před osmi lety. Osm let! Jedu na výlet pro radost a přijíždím doprostřed tahanic. Ani mi nepřipravili pokoj, pak se dohadují o ceně, snaží se vymyslet, jak natáhnout tři do jedné místnosti.
Zkrátka spousta rozčilování, hloupostí a nářků, na něž má máma patent. Nebudu vám je líčit, docela stačí, že je musím snášet! Konečně jdeme na večeři do London House. Antoine, vrchní, mi přichází vzdát hold, dámy od kasy také, a pak se všichni fiakristé usmívají a zdraví a ten, kterého si bereme, mi lichotí kvůli mé urostlé postavě, zná mě „odtuhle". A pak jiný nabízí své služby a vykřikuje, že sloužil paní Romanovové. Pak moji přátelé z rue de France. Je to velmi milé a všichni ti dobří lidé mi udělali radost.
A protože mám stále část mysli v oblacích, vzpomenu si, že nejsem ani Francouzka, ani muž a že nepotřebuji voliče.
Dina je vulgární jako obvykle a všichni jsou maloměšťáci… podrazí mi to křídla, ale noc je krásná a já se až do desáté večer sama vytrácím, jdu se potloukat k moři a zpívat za doprovodu vln.
Není tu živé duše a je tak krásně, zvlášť po Paříži. Paříž!
Ale přijela jsem sem, abych slyšela Patti, která zpívá zítra, celkem jen jedinkrát.
Ale to mám ale štěstí. Diva je indisponovaná a opera odložena na pondělí, a v neděli mám odjet, abych byla v pondělí v Paříži a šla na soutěž. Neudělám to. Bylo by příliš hloupé snášet čtyřiadvacet hodin ve vlaku, a to nadarmo.
Cestou jsem seděla vedle vojáka, a protože jsem si právě přečetla Dumasovu „Historku o pěšáčkovi, kterého sežral krokodýl", nemohla jsem se na toho chlapíka podívat, abych se nesmála.
Musím odvézt matku do Paříže. Nevymysleli si snad, že se sem uchýlila, protože se se mnou pohádala?
Říkají mi, že už není „napůl rozšmajdaný a napůl elegantní" jako býval. Jestli se stal „elegantním", je to velká škoda… Okno je otevřené a já slyším hodiny na věži toho ubohého Girofly, který je v Číně.
Tam nahoře, tam nahoře, na hoře.
Vidíte ten krásný zámek… Já už mám zámky jen ve Španělsku, vzdušné. Bydlím ve třetím patře, v hotelu…