Pondělí, 3. února 1879

Cassagnac je zvolen, ale má většinu jen 990 hlasů, při posledních volbách v roce 1877 měl většinu 4 131 hlasů. Což dává naději, že příště bude úplně vyřízený.
Máma samozřejmě dala o mé medaili vědět všem. Coubéovi, kteří jsou v Mentonu, mi posílají blahopřejný telegram. Madame Abazová je v San Remu, všichni ti lidé se navštěvují. Dourassoff je tam také, i Bihovetz.
A pak o mně otiskli malý článek v nicejské „La Vie mondaine“; ukázala jsem ho Julianovi, který má velkou radost.
Přední rodiny se dál sjíždějí na břehy Středozemního moře, jež se zaplňují nejurozenějšími jmény.
Paní kněžna de Sagan, paní markýza de Gallifet a pan baron Seillière, nově příchozí, obývají na promenádě des Anglais č. 63, ve skvělé poloze, nádhernou vilu, jejíž rozlehlé zahrady jsou plné zeleně, květin a sukulentů, které takřka smáčejí kořeny v modrém moři s diamantově se třpytícími vlnami.
Tato nemovitost patří jedné z nejlepších rodin Ruska, rodině Baskirtseffových, věrným hostům Nice.
Mimochodem, jedna indiskrétnost, která znovu dokazuje, jaké přízni se umění těší ve vysoké společnosti.
Slečna Marie de Baskirtseff, které ještě není devatenáct let a která studuje malířství teprve rok, právě získala v Paříži na škole krásných umění pana Juliana, rue Vivienne 36, stříbrnou medaili udělenou pány Robertem Fleurym, Boulangerem atd., nejvyšší ocenění, jaké se při podobné příležitosti uděluje.
Zde vskutku platí: umění nezná vlasti.
Náleží všem národnostem a všem epochám – jako úspěchy všech věků.
Včera jsem byla na „Zabijákovi“ a myslím, že je to velmi krásné. Ale předtím, od čtyř do tři čtvrtě na pět, zkrátka až do setmění, jsem se pokoušela udělat skicu. Člověk si musí zvyknout… Ti dole je dělají každou neděli, dostanou námět a musí zpaměti udělat rychlý náčrt.
Já začínám od začátku. Adam a Eva, na plátně č. 4. A teď už jsem se rozjela, budu je dělat každý týden. Kdybych se poslouchala, nepřestala bych o svém talentu mluvit. Na první pokus je má skica velmi dobrá… Ukážu ji Julianovi spolu s další, kterou udělám…

Poznámky

Pozn. překl.: List dělá Marii mladší, než byla: narodila se v listopadu 1858, bylo jí tedy dvacet. ↩
Pozn. překl.: Divadelní zpracování Zolova románu. ↩