Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek, 30. ledna 1879

Dnes večer při večeři jsme mluvili o tom, jak přijímat hosty, stýkat se se společností… Paul mě nabádá, abych se vdala, a já mu odpovídám, že mé matky čekají, až mi nějaká příhoda, stejně malebná jako nečekaná, najde knížete, načež má teta vážně a s naprostou upřímností a přesvědčením odpovídá, že to je ta nejmožnější věc na světě.
Tedy, povídám, můj fiakr se splaší a na bulvárech narazí do kočáru, vystoupí z něj muž, zachrání mě nebo mě odveze do Café Riche; kníže propadne zbožné lásce k mé znavené tváři, k mému žabó zamazanému od barev, k mým černým prstům, a tady máme manžela! A odpovídají mi, že se to klidně může stát, ba co víc: vidouce se tak dokonale prohlédnuté, věří těm snům jen tím víc!
Víte, kolik mi je let? Dvacet, řeknete, věříte tomu, i já jsem tomu věřila.
Je mi dobrých pětatřicet, přátelé, a říkám-li pětatřicet, jsem ještě shovívavá.