❦
Neděle, 26. ledna 1879
Dimanche, 26 janvier 1879
Tady jsou ty roztomilé pozvánky, které nám opsal veřejný písař a které jsme rozeslaly.
Voici les charmantes invitations qui copiées par un écrivain public ont été envoyées.
Vracím se z Opery, nikdo nepřišel. Teprve nakonec jsme našly dva a pak ještě jednoho, kteří byli muži, jak náleží; po té ostatní havěti mi připadali obdivuhodní a nikoli nudní.
Je reviens de l’Opéra, personne n’est venu. Ce n’est qu’à la fin que nous avons trouvé deux et puis encore un, qui étaient des hommes comme il faut; après les autres saletés ils m’ont parus admirables et pas ennuyeux.
Jeden z nich je ten pán, který mě pořád sledoval, i onehdy u Kleina, je to bohatý Maďar, pan Frieman, ženatý se slečnou de Persigny, jež mu právě dala syna. Madame Gaviniová mi to vyprávěla, když mi ho jednou ukázala v Bois. Ti dva další jsou pánové de Courcelles a Carnassac. Prohlásily jsme jim, že máme v úmyslu zahájit na plesech v Opeře éru cudnosti, a hrály jsme si na velké dámy s pukrlaty, zatímco se nám dostávalo velvyslaneckých poklon. Zkrátka nebylo to tak zlé, neboť Frieman byl celý blázen do mé nožky, která se zdála směšně velká ve srovnání s ňadry, která jsem si vytvarovala polštářky. Ta nožka už uhranula leckoho. Kdyby byl Cassagnac vskutku [býval] zamilován do hezkých nožek, byl by zůstal u té mojí.
L’un d’eux est ce monsieur qui me suivait toujours et l’autre jour chez Klein, c’est un riche Hongrois, M. Frieman marié à Mlle de Persigny qui vient de lui donner un fils. C’est Mme Gavini qui me l’a raconté en me le montrant un jour aux Bois. Les deux autres sont MM. de Courcelles et Carnassac. Nous leur avons déclaré que nous avions l’intention d’inaugurer l’ère de la chasteté aux Bals de l’opéra et avons joué les grandes dames à révérences tandis qu’on nous faisaient des saluts d’ambassade. Bref c’était pas trop mal pour Frieman était fou de mon pied qui paraissait d’une grandeur ridicule en comparaison avec la poitrine que je m’étais arrangée avec des coussins. Ce pied en a fait aller bien d’autres. Si Cassagnac avait vraiment [été] amoureux des jolis pieds il serait resté aux miens.
Však já se posuzuji spravedlivě, věřte, a dobře vidím, že jsem v poslední době zošklivěla, ale moje noha v černé prolamované punčoše, jíž prosvítají kosti pod kůží, obutá do černého saténového střevíčku s nízkým podpatkem, tak širokého, že při sebemenším pohybu je po obou stranách nártu vidět podšívku, nártu tak klenutého, že že je vždycky mezera mezi podrážkou a chodidlem. Ale ať se jim nic zlého nestane, těm nožkám; abych to nezakřikla, spěchám dodat, že nahé jsou mnohem méně hezké. Je šest hodin ráno, umyla jsem se mravně i tělesně a pak jsem se obdivovala celá nahá. Nejsem sobecká a lituji vás, že mě nemůžete vidět tak, jako vidím já vás.
Je me rends justice allez, et je vois bien que j’ai enlaidi ces derniers temps mais mon pied dans un bas à jour noir qui laisse deviner les os à travers la peau, et chaussé d’un soulier de satin noirs, à talons bas, et si large qu’au moindre mouvement on voit la doublure de chaque côté du coude-pied si cambré ququ’il y a toujours un vide entre la semelle et la plante du pied. Enfin pourvu qu’il ne leur arrive pas malheur à ces pieds pour conjurer le sort je m’empresse d’ajouter que nus ils sont beaucoup moins jolis. Il est six heures du matin, je me suis lavée au moral et au physique et puis je me suis admirée toute nue. Je ne suis pas égoïste et je vous plains de ne pouvoir me voir comme je vous vois.
Blanc tam byl, vyhnula jsem se mu, měla jsem strach. Nepotkaly jsme jediného vtipného muže, ani slovo, ani jednu obratnou větu. A když si pomyslím, že před rokem tu byl Cassagnac, že jsem s ním mohla mluvit, že na mě dokonce promluvil… a byla jsem tak hloupá! Tehdy bych se byla raději oběsila, než abych mu řekla, že chodím na plesy v Opeře.
Blanc était là, je l’ai évité, j’avais peur. Nous n’avons pas rencontré un seul homme spirituel, pas un mot, pas une phrase. Et dire qu’il y a un an Cassagnac était là, que je pouvais lui parler, qu’il m’a même parlé... et j’étais si bête ! J’aurais mieux aimé me pendre alors que lui die que je vais aux bals de l’Opéra.
Pro útěchu si jdu znovu přečíst ty šťastné dny.
Je vais pour me consoler relire ces jours heureux.
Cassagnac tu byl a mohla jsem s ním mluvit a neudělala jsem to… A teď nic! Ne, víte, nedokážu si to vůbec srovnat v hlavě!
Cassagnac était là et je pouvais lui parler et je n’ai pas fait.... Et à présent rien ! Non, voyez-vous je ne puis pas me le mettre dans la tête !
Přečtěte si rychle znovu dny od úterý 22. ledna 18761 do úterý 29., čtěte je se stejnou láskou jako já. A když mi Zesnulý řekne do ucha: „Marie. Jiné ti nedám.“ Zachvějte se jako já, a víte co, je tomu rok, a přece ještě v tuto chvíli cítím, jak mě to slovo Marie zdrtilo, rozpustilo a jak jsem duševně omdlela, když jsem ho slyšela vyslovit mé jméno do ucha. Ostatním je dával nahlas.
Relisez vite depuis le mardi 22 janvier 1876 jusqu’au mardi 29, relisez-le avec le même amour que moi. Et quand le Défunt me dit à l’oreille: « Marie. Je ne t’en donnerai pas d’autre ». Tressaillez comme moi et tenez, il y a un an de cela et bien je sens encore à l’instant comment ce mot Marie m’avait anéantie, fondue et comment je me suis évanouie au moral en l’entendant prononcer mon nom à mon oreille. Il en avait donné aux autres tout haut.
A vzala mi ho právě slečna Acardová! Kéž by mohla umřít při porodu! Ne, vždyť je to přece žena! Bože můj! Železniční neštěstí, no zkrátka cokoli… Její matka se znovu vdala a je to stará potvora, která ani nepocítí zármutek. Je tolik šťastných, bohatých, milovaných lidí, kteří umírají a uvrhají do zoufalství celou svou rodinu! Tolik nešťastníků, kteří jsou jedinou oporou svých chudých rodičů nebo malých dětí, a umírají! Tolik užitečných, inteligentních, nadaných mužů. Umělců, hudebníků, spisovatelů, a umírají!
Et c’est Mlle Acard qui me l’a pris ! Si elle pouvait mourir en couches ! Non, si ce n’est pas une femme ! Mon Dieu ! Un accident de chemin de fer, je ne sais quoi enfin.... Sa mère s’est remariée et c’est une vieille coquine qui ne sentira pas le chagrin. Il y a tant de gens heureux, riches, aimés qui meurent et plongent dans le désespoir leur famille entière ! Tant de malheureux qui sont les uniques soutiens de leurs parents pauvres ou de leurs enfants, en bas âge et qui meurent ! Tant d’hommes utiles, intelligents, de talent. Des artistes, des musiciens, des écrivains et qui meurent !
Místo nich, Bože, vezmi tu ženu! Je-li pravda, že je to jen bytost bezvýznamná a neužitečná na zemi pro tu bytost. Bože, mohl bys neobětovat…
Au lieu de ceux-là Mon Dieu prenez cete femme ! S’il est vrai qu’elle n’est qu’un être nul et inutile sur la terre pour cet être. Mon Dieu vous pourriez ne pas sacrifier...
Toho muže zbožňuji, stačí, abych si vzpomněla na jeho hlas, a mám slzy na krajíčku, a přitom prosím Boha, aby zabil jednu ženu.
J’adore cet homme, rien qu’en me souvenant de sa voix je suis prête à pleurer et je prie Dieu de tuer une femme.
Ale vy nevíte, jak čisté jsou mé city.
Mais vous ne savez pas combien mes sentiments sont purs.
Nechci od něho nic, jen slyšet jeho hlas a přitulit se k němu, položit hlavu na kapsu jeho fraku a cítit tíhu jeho paže, jak mě obemyká, jako by mě chtěla chránit… tak, jak jsem se k němu onehdy večer přitulila, bez postranních myšlenek, jako dítě nebo jako ptáček, kterému je zima.
Je ne veux rien de lui, mais seulement entendre sa voix et me blottir auprès de lui, reposer ma tête sur la poche de son habit et sentir son bras peser sur moi en m’entourant comme pour me protéger... comme je me suis blottie auprès de lui l’autre soir, sans arrière pensée mais comme un enfant ou comme un oiseau qui a froid.
Je to jediná bytost, kterou vidím opravdu silnou, opravdu mužem, jakým má být muž, v jehož stínu žena ráda žije… Pořád to dědečkovo přirovnání: novofundlanďan a španělé.
Il est le seul être que je voie vraiment fort, vraiment homme comme doit être l’homme à l’ombre duquel une femme aime vivre.. Toujours la comparaison de grand-papa, un terre-neuve et des épagneuls.
Jsou skoro dvě hodiny ráno, dost už takového bláznovství.
Il est près de deux heures du matin, assez de folie comme cela.
Ti ostatní, kteří se tu vystřídali, zastínili postupně jeden druhého, ale tenhle přišel jako pán, všechno smetl hřbetem rukávu a zdá se mi, že bude těžké ho sesadit z trůnu.
Les autres qui se sont succédés se sont fait pâlir successivement les uns après les autres, mais celui-ci est arrivé en maître, a tout balayé avec le revers de sa manche et il me semble difficile de le détrôner.
Neděle večer. Tehdy jsem řekla: „Víc než bratr, méně než milenec.“ To byla má představa, už tehdy. Pane Dumasi mladší, vidíte sám, že nemáte pravdu, když v předmluvě k „Dámě s kaméliemi“2 říkáte ohavnosti. Tato čistota… tato nezištnost musí být příznaky pravé, nehmotné Lásky. Milujeme muže, milujeme jeho hlas, jeho tvář, jeho ducha, jeho způsoby… kdežto ti ostatní;
Dimanche soir. J’avais dit alors: Plus qu’un frère, moins qu’un amant. C’était mon idée, même alors. M. Dumas fils, vous voyez bien, que vous avez tort de dire des horreurs dans votre préface de « La dame aux camélias ». Cette pureté... ce désintéressement doivent être les symptômes de l’Amour vrai, immatériel. On aime l’homme, on aime sa voix, sa figure, son esprit, ses façons... tandis que les autres;
Nezbývá mi než umřít. Kdo si pro mě přijde do naší samoty, koho vídáme, kdo mě vidí? Nikdo. Šestkrát nasednu do kočáru a šestkrát z něj vystoupím zahalená a zastřená závojem, a pak… a to je vše.
Je n’ai pas autre chose à faire qu’à mourir. Qui viendra me chercher dans notre solitude, qui voyons-nous, qui me voit , Personne. Je monte en voiture six fois et j’en descends six fois enveloppée et voilée, et puis., c’est tout.
Platit za starou známou a odkvétat v očích druhých i ve vlastních, a přitom být teprve ve stavu naděje!
Passer pour connue et passer aux yeux des autres et aux siens propres, être à l’état d’espérance !
Lidé, kteří mě viděli před čtyřmi lety v šestnácti, kdy jsem vypadala na osmnáct, a kteří mě už dva roky neviděli, nepočítají tak jako já! Umřít, aniž bych byla žila. Zoufalá a zvadlá… Myslím, že mě už nic na světě neoživí. Kdybych šla do společnosti, pořád bych se styděla nebo bála… Kdyby k tomu aspoň byl důvod! Ale ne, nic tu není, a přece něco je. Připadalo by mi, že všechny nudím… Ano, je lepší umřít… Počkám jen do pětadvaceti, bude-li to pokračovat jako teď! nezlepší-li se nic, ale bude-li to lepší, počkám na číslo 30, a pak tenhle krásný a drahý život, který mě učinil tak šťastnou, skončí.
Les gens qui m’ont vue il y a quatre ans à seize en paraissant dix-huit et qui ne m’ont plus revue depuis deux ans, ne calculent pas comme moi ! Mourir sans avoir vécu. Désespérée et flétrie... Je crois que rien au monde ne pourra plus me ranimer. Si j’allais dans le monde j’aurais toujours honte ou peur.... Si encore il y avait de quoi ! Mais non il n’y a rien et il y a quelque chose. Il me semblerait que j’ennuie tout le monde.. Oui il vaut mieux mourir... Je n’attendrai que jusqu’à vingt-cinq ans si ça continue comme à présent ! si rien ne s’améliore, mais s’il y a du mieux j’attendrai le chiffre 30, et puis cette belle et chère vie qui m’a rendue si heureuse sera finie.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie píše 1876, ale myslí leden 1878, tedy o rok dříve, kdy jí Cassagnac při večeři pošeptal do ucha její jméno (záznam z 28. ledna 1878). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „La dame aux camélias“. ↩