Neděle, 19. ledna 1879

U Gaviniových se seznamujeme s panem a paní Randouinovými a pak jedeme do Lesíka s Madame Gaviniovou, která je pořád stejná a tím nejpřirozenějším tónem prohlašuje: „Madame Belletti, ó! o té by se nikdy neřeklo tolik, kolik vím já. Je to má důvěrná přítelkyně, vždyť v Nice jsem ji protežovala jenom já. Madame Randouin, chudinka, povídají se o ní zlé věci. Má důvěrná přítelkyně, ale ty peněžní záležitosti nejsou, myslím, příliš čisté. A pokud jde o hraběnku Coloredovou, mou důvěrnou přítelkyni, vysloužilá dobrodružka! Ale co chcete, znám je dvacet let, nelze se rozejít, a ostatně když člověk nemá dcery na vdávání, ledacos přejde. A pak je vídám jen tak mezi ostatními!
A může si to dovolit, ta drahá paní, protože věřím, že nejsou dvě ženy, které by znaly tolik lidí co ona, a „mezi nimi", jak říká.