Sobota, 11. ledna 1879

A dokonce i malířství! Breslau zná umělce, chodí k velkým malířům, vídá jejich ateliéry; kdežto já! V ateliéru se domnívají, že se pohybuji ve společnosti a že tam mám všemožné představitelné styky, a to spolu s mým jměním mě odděluje od ostatních a nedovoluje mi požádat je o cokoli, jako to dělají mezi sebou ony, aby se dostaly k nějakému malíři nebo navštívily ateliér… Posuďte hloubku mé bídy.
Amélie mě z celého srdce nenávidí, ďas ví proč, ale je zdvořilá, ba dokonce milá. S ostatními vycházím dobře. Ráda bych se usmířila s Breslau, která by mi byla velmi prospěšná, a přitom se mi nechce, je prolhaná a někdy falešná, ačkoli má pověst přímosti a hrubé upřímnosti, a právě to se mi nelíbí nejvíc. Je to zmrzačená povaha a vedle dobrých vlastností v ní najdeme zlobu, nízkost, ba i zbabělost.