Čtvrtek, 2. ledna 1879

Co závidím, je svoboda procházet se sám, jít a přijít, sednout si na lavičky v zahradách Tuilerií a hlavně Lucemburské zahrady, zastavovat se u uměleckých výkladů, vcházet do kostelů, do muzeí, procházet se večer starými ulicemi – to je to, co závidím, a to je ta svoboda, bez níž se člověk nemůže stát velkým umělcem.

Ce que j'envie c'est la liberté de se promener tout seul, d'aller, de venir, de s'asseoir sur les bancs des jardins des Tuileries et surtout du Luxembourg, de s'arrêter aux vitrines artistiques, d'entrer dans les églises, les musées, de se promener lé soir dans les vieilles rues, voilà ce que j'envie et voilà la liberté sans laquelle on ne pas devenir un grand artiste.

Ach, u sta hromů! Tady zuřím, že jsem žena. Já si poradím. Měšťácký oblek a paruka, udělám se tak ošklivou, že budu volná jako muž.

Ah ! cré nom d'un chien. Voilà quand je rage d'être femme. Je vais m'arranger. Des habits bourgeois et une perruque, je me ferai si laide que je serai libre comme un homme.

To je jeden z velkých důvodů, proč nejsou žádné umělkyně. Ach, hnusná nevědomosti, ó barbarská rutino.

C'est une des grandes raisons pour lesquelles il n'y a pas d'artistes femmes. Oh ! crasse ignorance, ô sauvage routine.

Já se pokusím tu svobodu společnosti dát tím, že jí ukážu ženu, která něco znamená, navzdory všem nevýhodám, jimiž ji společnost zahrnuje.

Moi je tâcherai de la donner la société en lui montrant une femme quelque chose malgré tous les désavantages dont la comble la société.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam

O projektu

Kompletní, nekrácený deník Marie Bashkirtseff (1858–1884). Svobodně přístupný, ve více jazycích.

Odkazy

O Marii
O projektu
Přispět k překladu
Soukromí

"Budu slavná, nebo zemřu." Je serai célèbre ou je mourrai.
— Marie Bashkirtseff, 1884

CC BY-NC-SA 4.0 | Verze 0.2.0-fcc9535aa | GitHub