Pátek, 22. listopadu 1878

Děsím se Breslauiny budoucnosti. Dráždí mě to, chmuří, rmoutí. To je ale ošklivé ode mě!
Komponuje, a v tom, co dělá, není nic ženského, banálního, znetvořeného. Je už umělkyně, a je jí teprve dvaadvacet.
Zdá se, že ten bohatý obchodník, který nabídl 50 000 franků na volby v Condomu, existuje a že manžel Acardové byl ustanoven dědicem jeho jmění, jež dosahuje téměř dvou milionů.
Ne, má malba má prozatím přednost před Acardovými; mám zlý den, všechno vidím černě.