Čtvrtek, 1. srpna 1878

Přestrojila jsem se za starou Němku s podivnými manýry a drobnými zvláštnůstkami. A jelikož příchod každé nové tváře vzrušuje obyvatele Kurhausu, budím rozruch. Jenže se dopouštím neopatrnosti, že si u číšníka nic neobjednám – podezření se probouzejí, sledují mě, pronásledují mě – a je po všem.
Jen vás ujišťuji, že je smutné rozesmát pětadvacet lidí k prasknutí a sama se přitom nebavit. Vracím se pronásledována tou smečkou – služebnictvo a majitelé hotelu za hosty – dole u schodů si sundávám brýle, aby bylo vidět, že jsem to opravdu já; Dourassoff ještě pochyboval.
Rosalie zahrnuje knížata svou nejvřelejší ochranou – a proč? Černý kníže se prý svěřil prvnímu číšníkovi, jenž mu slouží – a ten první číšník byl celý vzteklý, protože kníže mi podal jídelní lístek a já se odvrátila, aniž jsem si toho povšimla, což prý knížete zarmoutilo, neboť se pevně rozhodl na mě dnes promluvit – a smutek knížete rozmrzel prvního číšníka, jemuž kníže svěřil svůj zájem o mě, aby mu pokaždé dal vědět, když jdu ke společnému stolu.
A když jsem namítala, že promluvit na mě je snadné, když tři týdny obědvám vedle něj, Rosalie mi odpovídá, že jsem mnohým nahnala respekt svou živostí a tím, jak si ze všech dělám legraci.
Nu – ta špína z předpokoje mi udělala jakési potěšení. Kdyby to nakonec byla pravda… kdyby to byla pravda, velmi by mě to dojalo a neměla bych odvahu smát se té nemocné a poetické bytosti. Nechtěla bych jí nijak ublížit – a bavila bych se šíleně.
Dnes večer jsem ho již viděla jinýma očima. A při obědě jsem paní Rembelinské prozradila, že oba muži, které jsme pokládaly za knížata, jsou jen berlínští obchodní cestující – a paní Rembelinská to rozšířila se slovní hříčkou na jméno mladšího, říkajíc Ganz (husa) místo Hans.

Poznámky

Pozn. překl.: Německy „Ganz" = celý/úplný, ale i příjmení; zde hra s „Gans" = husa, zesměšňující Hansovo jméno.