Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 31. července 1878

Nyní do společnosti vstupuje jeden ze světských petrohradských párů, jakož i starý kníže Ouroussoff, jehož sestra provdaná za pana Maltzova je důvěrnou přítelkyní císařovny. Podle Dourassoffa vypadá jako filosof 19. století. Ostatně půvabný společník a člověk velkého světa, starého režimu. Co do Dourassoffa – doprovázel mě dnes ráno při dlouhé procházce přes kopce a doly.
Dámy si myslí, že mě lhostejnost knížat uráží. — Tohle rozmazlené dítě, říká paní Antonská, jež je zvyklé vidět plnit každý svůj rozmar, je dotčeno chladností… ostatně jen zdánlivou… těch pánů…
Ale poněvadž o tom ostatní mluví, chci vám říct, že jsem je nikdy pořádně nepozorovala – přesto mohu říct, že nejmladší (osmnáct let), Hans, je vysoký, štíhlý, blonďatý, s dost jemným velkým nosem, malýma očima, zlomyslnými ústy, bez kníru, se skloněnou hlavou, s výrazem mladého vlka. Ten druhý, Auguste, čtyřiadvacet až pětadvacet let, menší, tmavovlasý, s krásnýma očima, černým splývavým knírem, sametovou pletí, jakou jsem u muže, myslím, nikdy neviděla, a s velmi bledou pletí, jež by byla obdivuhodná, kdyby nepramenila z nemoci.

Dnes večer jsem se postavila před zrcadlo jako Ariadna od Dannekera ve Frankfurtu… a hleďte, to mě ušetří vypravovat vám mnoho věcí – chcete-li vědět, jak jsem stavěna, jeďte do Frankfurtu a podívejte se na Ariadnu. Dokonce prsty na nohou, jež nejsou klasické (v tom smyslu, že druhý nepřečnívá palec), jsou jako moje – a ujišťuji vás, že mě to potěšilo.