Pátek, 26. července 1878

Všichni jeli do Frankfurtu rozloučit se s panem Rembelinským. Stále kašlu, ale hlas se zdá silný a jasný. Dnes večer jsem zpívala a pod mým balkónem se shromáždil dav. Jsou tu dva ruské páry z Petrohradu – velice elegantní.
napříč stránkou
Ale v Sodenu by poslouchali i kočku.
Pomyslete – Tomachewsky se mě včera ptal, kdo u nás zpíval, a nechtěl věřit, že to jsem já; „To musela být paní Abazová,“ říká, „nemáte tak silný hlas!“ Nešťastník neví, jaký hlas jsem mívala – i když být co do síly zaměněna za paní Abazovou je velmi lichotivé, zvlášť pro mne, jež mám pružnost a kouzlo.
Udělal by mi Soden opravdu dobře? Chudák drahý Walitský.
Setkáváme se s knížaty dvacetkrát denně, ale já je nerozeznám od stromů v parku a od oslů postávajících ve stínu těchto stromů.