❦
Středa, 24. července 1878
Mercredi, 24 juillet 1878
Dr. Tomachewsky, jenž je lékařem petrohradské Opery, musí něco vědět; nadto se jeho názory shodují s názory Fauvela i dalších – a já sama vím, že sodenské vody svým chemickým složením nemají s mou nemocí téměř nic společného. Nejste-li nevědomci, musíte vědět, že do Sodenu se posílají rekonvalescenti a souchotináři. Včera v šest hodin ráno jedeme s tetou v doprovodu dr. Tomachewského do Emsu poradit se s tamějšími lékaři. Dnes jsme zpátky, už od osmi ráno.
Le Dr Tomachewsky qui est le médecin de l’Opéra de Pétersbourg doit savoir quelque chose, en outre ses avis sont d’accord avec ceux de Fauvel et d’autres et puis moi-même je sais que les eaux de Soden, par leur composition chimique n’ont presque pas de rapport avec ma maladie. Si vous n’êtes pas des ignorants vous devez savoir qu’on envoie à Soden les convalescents et les poitrinaires. Hier à six heures du matin ma tante et moi accompagnées et du Dr. Tomachewsky nous allons à Ems pour consulter les médecins de là-bas. Nous sommes de retour aujourd’hui depuis huit heures du matin.
Císařovna Evženie1 je v Emsu – ubohá žena. Nenávidím Soden, protože je nudný a k ničemu mi není – ba dokonce škodlivý, poněvadž je to ztráta času.
L’Impératrice Eugénie est à Ems, pauvre femme. Je déteste Soden parce qu’ennuyeux il m’est inutile, nuisible même, puisque c’est une perte de temps.
Mrzí mě, že jsem projela Mohučí a Koblencí jako hlupačka. Jsou to z historického hlediska tak zajímavá města. Ale obdivovaly jsme břehy Rýna, protože kvůli zmeškanému vlaku jsme jely také kočárem a lodí.
Je suis contrariée d’avoir traversé Mainz, Koblentz en imbécile. Ce sont des villes si intéressantes au point de vue historique. Mais nous avons admiré les bords du Rhin car par suite d’un train manqué nous avons aussi voyagé en voiture et en bateau.
Napoleon (ten pravý) učinil z pevností trosky, jež je vidět vpravo i vlevo na výšinách. To může zavdat podnět k paradoxům o Němcích s jejich užitečnými pevnostmi a Francouzích s jejich krásnými troskami.
Napoléon (le vrai) a fait des ruines des forteresse que l’on voit à droite et à gauche sur les hauteurs. Cela peut donner lieu à des paradoxes sur les Allemands avec leurs utiles forteresses et les Français avec leurs belles ruines.
Tady je další dopis od Multeda, odeslaný z Mont-de-Marsanu dvaadvacátého, právě toho dne, kdy jsem mu jeho rady vrátila. Trvám na tom, abych zaznamenala, že mi to psal den předtím, než je dostal. Může to být lítost, ale může to být i vypočítavost: když psal ten první, měl už v úmyslu ten druhý. Na tom nezáleží… ostatně začínám věřit, že mě zbožňuje: protože ho nenávidím. To je u mě jistý příznak.
Voici encore une lettre de Multedo partie de Mont de Marsan le 22, le jour même où je lui ai renvoyé ses conseils. Je tiens à constater qu’il m’écrivait cela un jour avant de les avoir reçus. Cela peut être du repentir mais cela peut être aussi calcul, en écrivant la première il avait déjà le projet de la seconde. Peu importe... d’ailleurs je commence à croire qu’il m’adore : parce que je le hais. C’est un symptôme sûr chez moi.
Opsaný dopis · Lettre d’A. Multedo à Marie, Mont-de-Marsan, 22 juillet 1878Mont-de-Marsan 22. července 1878 Slečno, vaše přísnost vůči mně mě přivádí k šílenství. Z toho můžete posoudit, nakolik zaujímáte všechny mé myšlenky, a tudíž byste mě měla litovat pro má duševní muka, místo abyste se na mě zlobila pro mé návaly hněvu. Ráčejte tedy prominout hořkost mého posledního dopisu; když jsem ho psal, zuřil jsem pro krutá bodnutí jehlou, jež jste mi uštědřila ve svém, a jednal jsem jako zraněný kanec, který naslepo zasazuje ránu klem. Ponížila jste mě: trpěl jsem, řval jsem. Odpusťte! Už nebudu křičet. Napříště mě trapte, mučte mě, odkopněte mě, a udělíte-li mi tu přízeň, padnu před vámi na tvář. Prosím vás, zapomeňte. Ostatně to předvídám: jste tak hrdá a tak povýšená, že jste se necítila zasažena a že má odpověď narazila jen na vaše svrchované pohrdání. Ještě jednou odpusťte. Klečím před vámi s ústy u země. Uctivý projev mých nejoddanějších citů. A. MULTEDO
Mont de Marsan 22 juillet 1878 Mademoiselle, Vos rigueurs à mon endroit me rendent fou. Vous devez juger par là à quel point vous occupez toute ma pensée et par conséquent me plaindre de mes souffrances morales au lieu de m’en vouloir de mes accès de colère. Veuillez donc excuser l’aigreur de ma dernière lettre ; en l’écrivant j’étais furieux des coups cruels d’aiguille que vous m’aviez porté dans la vôtre, et j’ai agi comme un sanglier blessé qui lance aveuglément un coup de boutoir. Vous m’aviez avili: j’ai souffert, j’ai hurlé. Pardon ! Je ne crierai plus. Désormais faites-moi souffrir, torturez-moi, repoussez-moi du pied et, si vous m’accordez cette faveur, je me prosternerai devant vous. Je vous en prie, oubliez. D’ailleurs je le prévois, vous êtes si fière et si hautaine que vous ne vous êtes pas sentie atteinte et que ma répartie n’a atteint que votre suprême dédain. Encore une fois pardon. Je m’agenouille devant vous la bouche au sol. Hommage respectueux de mes sentiments les plus dévoués. A. MULTEDO
napříč stránkou
Nebudu kritizovat ten dopis – bylo by toho příliš mnoho. Ten roztomilý pán, ten trubadúr, chce být tragický. Nedaří se mu to. Po vášnivých větách následuje uctivý hold atd. – jehož účinek je téměř komický.
en travers Je ne fais pas la critique de la lettre, il y aurait trop à dire. L’homme aimable, le troubadour veut être tragique. Il n’y parvient pas. Aux phrases passionnées succède un hommage respectueux etc. - qui est d’un effet presque comique.
Pan Rumbelinsky se dnes večer vrací z Paříže; ostatně tady je dopis, který jsem dnes večer poslala mámě a který vám poví všechno. Prosím ji, aby ten dopis uschovala – je špatně napsaný, ale vyjadřuje, co si myslím, a dává dobré rady; vrátí mi ho a já ho připíchnu k tomuto listu. [Chybí]
Monsieur Rumbelinsky revient de Paris ce soir, d’ailleurs voici une lettre que j’ai adressée à maman ce soir et qui vous dira tout. Je la prie de conserver la lettre qui est mal faite mais qui exprime ma pensée et donne de bons conseils, elle me la rendra et je l’épinglerai à cette feuille. [Manque]
Paní Gaviniová je k mámě tak laskavá, že jí píšu dopis?
Madame Gavini est si aimable pour maman que je lui écris une lettre?
Mám jeden nápad ohledně Rembelinských nebo Antonských, kteří by mi mohli posloužit…
J’ai une idée sur les Rembelinsky ou Antonsky qui pourront me servir...
Berthe mi píše, že Julie de Benkendorffová spáchala sebevraždu. Vzpomínáte si na tu Julii – tu bláznici, provdanou za velvyslaneckého tajemníka, jež osmnáct měsíců vedla zběsile rozmařilý život, pak prodej veškerého nábytku, soudní vykonavatelé, odchod muže k armádě, ženy do Paříže, kde chce jít k divadlu, skandály, bída – a nakonec rána revolverem v Boulogne.
Berthe m’écrit que Julie de Benkendorff s’est suicidée. Vous vous souvenez de cette Julie, cette folle, mariée à un secrétaire d’Ambassade, menant un train d’enfer pendant dix-huit mois, puis vente de tous les meubles, huissiers, départ du mari pour l’armée, de la femme pour Paris où elle veut entrer au théâtre, scandales, misères et enfin un coup de revolver à Boulogne.
Dr. Michel říká mámě, že v „L’Événement“ otisknou cosi pěkného o Cassagnacovi a jeho ženě – prý byla milenkou Clémenta Lauriera…
Le Dr. Michel dit à maman qu’on va imprimer dans « L’Evènement » quelque chose de joli sur Cassagnac et sur sa femme comme quoi elle aurait été la maîtresse de Clément Laurier...
Clément Laurier, vzpomínáte si dobře, ten, jenž půjčoval svou ženu Gambettovi, když byl tento Diktátorem, a jenž nabyl toho obrovského jmění… v důsledku toho – jakýsi kdovíkdo, myslím, že orléanista.
Clément Laurier, vous vous souvenez bien qui prêtait sa femme à Gambetta pendant que celui-ci était Dictateur et qui a fait cette énorme fortune... à la suite une espèce d’on ne sait trop quoi, orléaniste je crois.
Poznámky
Pozn. red.: Císařovna Evženie (1826–1920), vdova po Napoleonovi III., žila po pádu druhého císařství v roce 1870 v exilu. ↩