Středa, 10. července 1878

Společnost se rozrůstá o pana a paní Afrossimoffovy. Ale já čtu svého Tita Livia. Maminka píše, že k ní Multedo přichází, stěžuje si na prázdnou Paříž a říká, že se bude bít s novinářem, jenž urazil jeho otce. Historie napodobovat toho druhého. Říkala jsem mu často, že dožít se třiceti dvou let a nikdy se neduelovat je dost podivné v dnešní době.
Prší. Nedokážu si ani bez odporu představit, že bych se provdala za Multeda. Kdyby měl 300 000 franků renty, ještě by to šlo – byl by tu důvod a při každé vzpouře srdce nebo těla bych si dala nějaký přesvědčivý argument. Ale bez peněz, bez lásky!
Je ctižádostivý, ten bídák – ví, že jsem ctižádostivá, a chce moje peníze. Jaká hrůza!
Multedo říká se smíchem, že mě rmoutí sňatek Paula de Cassagnac. — Vy nemůžete nikoho milovat, říká — ale to mluvila ctižádost! Provdat se za vůdce, za budoucího vůdce strany… Ve své hlouposti jsem zapomněla na ctižádost, myslela jsem jen na toho muže. Proto jsem to nechala být! Věřila jsem, že ten člověk není nic než milovník dobrodružství; věřila jsem, že je něčím jen v mých očích! Pokaždé, když o něm slyším mluvit s úctou, s respektem… zuřím! Nedávno ho Černyšev, ten starý neodolatelný, nazval Enfant terrible.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzský výraz označující „nesnesitelné dítě" nebo „buřiče" — zde s nádechem obdivu k Cassagnacově provokativní politické roli.